Pokud neudržíme výkonnost firem, padneme na hospodářské dno

Co se stane v případě nouze, tedy ve chvíli, kdy nebudeme mít žádný plyn?

Pravděpodobně nenastane varianta, že bychom neměli vůbec nic, to by nás musela Evropská unie úplně hodit přes palubu.

Může se to stát?

To je jen teoretická možnost. Protože Evropa bude stále dovážet 60 procent plynu z neruských zdrojů. A dalších 1 0 20% dokáže nahradit do konce roku. Ale je pravda, že bychom přišli třeba o 30 procent dodávek plynu, což už by znát bylo. A v tu chvíli bychom se řídili podle takzvaných regulačních stupňů, takže první, kdo by bylo odstřižen, by byly firmy, které mají alternativní zdroje, pak firmy, které nemají alternativní zdroje, a teprve poté by přišly na řadu domácnosti, případně kritická infrastruktura, zdravotnictví, školy a tak dále.

Je podle vás strategické vyhrožovat Rusku, že od něj nebudeme odebírat plyn? Jsme v situaci, kdy si to můžeme dovolit?

Nejsme v té situaci, na druhou stranu svět platí Rusku několikanásobně víc za komodity než před rokem a financuje tak tím válku. Sankce jsou velmi tvrdé, ale zatím tím spíše trestá ruské firmy, domácnosti, oligarchy….

Trestá tím hlavně sebe, ne?

Že je dnes Evropa zásadním způsobem závislá na ruském plynu, je nezpochybnitelné. Vybudovat alternativní zdroje, například přes LNG, to je otázka několika let, a po tu dobu by se Evropa musela buď uskromnit, nebo plyn lopotně dokupovat z různých zdrojů, ale v nejbližších třech až pěti letech nenahradí celých 40 procent. V nějaké dosažitelné době nahradí třeba 20 procent. Některé země jsou více závislé a některé méně. Obecně východ Evropy a střed je více závislý, protože fyzicky směřují trubky směrem na Rusko. Západ a jih je zase vázán na jiné zdroje. Čili jsme v situaci, kdy de facto financujeme válku.

Více zde: Vysoká cena elektřiny nás nutí přejít na jiné zdroje, říká Karel

A Indie a jiné východní země naopak z Ruska nyní plyn odebírat začínají. Je to správné?

Ono to není tak, že začínají, je tak, že připravují kontrakty, protože odebírat znamená mít vybudovanou kapacitu, což bude trvat nějakou dobu, ale je pravda, že Čína teď uzavřela s Ruskem partnerství a bude odebírat v řádu desítek miliard metrů kubických plynu ročně, jenom podotýkám, že Evropa odebírá z Ruska přibližně 170 miliard, takže už to není úplně zanedbatelná část, otázka jak se to bude dál vyvíjet třeba v Indii a jiných zemích. Je otázka, jestli některé země přistoupí k embargu.

Myslíte, že se Česká republika s odběrem plynu k Rusku někdy vrátí?

Podle mého názoru se bude závislost na Rusku snižovat. Válka dřív nebo později musí skončit, ale to neznamená, že se všechno vrátí do původních vztahů. Evropa bude velmi obezřetná a bude se nažit co nejvíc diverzifikovat dodávky. Myslím si, že náš odběr z Ruska nebude úplně nulový, ale zásadním způsobem se sníží. Budeme hledat alternativní dodavatele ropy, což si myslím je reálné. Také budeme hledat alternativní dodavatele plynu, což je zkapalněný plyn, zejména ze Spojených států a z Kataru, částečně se dá plyn nahradit z Alžíru a z Norska, ale bude to rozhodně náročnější než ropa.

Určitě se to promítne i do cen.

Ano, hraje tam roli samozřejmě i cena dopravy a logistiky. Celá energetická krize může zapříčinit, že ceny půjdou dále nahoru, a domácnosti i firmy tedy budou platit výrazně víc, než tomu bylo před rokem.

Brazílie a Argentina byly jedním z největších dovozců masa, což přestalo, protože byly napojené na Rusko. Evropa začíná být v dodávkách pšenice a masa nesoběstačná. Je tomu tak?

Nelze to tak úplně říct, třeba Česká republika je v pšenici soběstačná. Ale situace se projevuje na cenách. Ukrajina a Rusko byly velmi silné v pěstování a exportu pšenice. A odebíraly od nich mimo jiné země Blízkého východu a severní Afriky. Ty dneska nemají kde odebírat, tak jezdí do Evropy a skupují, co se dá. A když skupují a je velká poptávka, logicky jsou ceny nahoru.

Je namístě ta mediální panika, jak bude všechno nedostupné, bude hlad, budeme mrznout, nebude elektřina…?

Nemyslím, že by nám hrozily blackouty. Je pravda, že riziko je větší, než bylo před rokem, ale pořád je velmi malé. Stejně tak si nemyslím, že by nám hrozilo nedodávání potravin. Maximálně třeba krátkodobě, když se nějaká surovina skoupí, ale to by nemělo mít dlouhodobý dopad. Ale co nám hrozí, je zvyšování cen.

Vice zde: Nová vláda nás žene do stagflace, říká Karel Havlíček

Nemáte pocit, že jsme dříve byli republikou, která měla silnou výrobu a vývoz, ale dnes se z nás stala spíše ona pověstná montovna?

Stále jsme silní exportéři. Jsme mezi asi šesti nebo sedmi nejotevřenějšími ekonomikami na světě. Export u nás je v porovnání k HDP asi 80 procent. Pochopitelně už jej ale tvoří jiné komodity, než které jsme vyváželi před třiceti či padesáti lety.

Budeme silnými exportéry i nadále v souvislosti se zvyšováním cen?

Ceny se budou zvyšovat v celé Evropě. Jsme silným exportérem v automobilovém průmyslu a vyvážíme auta zejména do evropských zemí. Lze předpokládat, že ostatní evropští producenti budou mít ceny poměrně vysoké. Takže tam ten problém není. Ale přicházíme o trhy v Číně, a to už delší dobu. Teď přijdeme určitě o trhy v Rusku. Což se nás dotkne, ale pravděpodobně ne tak, že bychom to neustáli.

A můžeme si to dovolit jako tak malá republika přicházet o takové partnery?

Musíme hledat jiné alternativy. Jiné trhy, jiné zboží. Zde je i role vlády, ale zcela v tom selhává. Všimněte si, že vůbec nedělá hospodářskou politiku, ale jen finanční politiku. Pan ministr Stanjura řídí rezort čistě přes čísla a tabulky, je to pan účetní.  A pan ministr Síkela vše řídí jako bankéř. Oba tak prosazují finanční přístup. Neznají hospodářství, neznají průmysl, neznají energetiku, nerozumí exportní politice… A podle toho to taky vypadá. Slyšeli jsme za posledních pár měsíců něco o průmyslové politice? O tom, jak budeme řešit nerosty? O tom, jak budeme řešit surovinovou politiku? Nic z toho. To jsou pouze fráze, které se točí kolem rozpočtu a kolem čísel, a vůbec zde neexistuje hospodářská politika. Také si všimněme, že za první tři měsíce působení nové vlády došlo k obrovskému poklesu v hospodářských výsledcích. Dnes jsme takřka nejhorší v inflaci, v energetické podpoře v Evropě, budeme mít nejhorší růst HDP v celé střední a východní Evropě…

Kdysi jsme byli například velkými výrobci ve sklářském průmyslu. Hutě mají velkou spotřebu energií, proto spoustu z nich nyní krachuje…

Ano, ty jsou na tom úplně kriticky. Já se se skláři a představiteli hutí pravidelně potkávám, chodí za mnou, protože ministr průmyslu je odmítá. Jsou to ta energeticky náročná odvětví, která už dávno měla být podpořena, žádná země v Evropě si je nedovolila takto hodit přes palubu. Jen naší vládě je to úplně jedno.

Jsme v Evropě zemí s třetí největší inflací. Co by Česká národní banka a vláda měly udělat, aby zmírnily ekonomický a sociální dopad?

Když se podíváme, z čeho je inflace složená, rozhodují ceny pohonných hmot, potravin, bydlení a hlavně ceny energií. Ani v jednom jsme neudělali opatření, které by je mohlo alespoň částečně snížit. Na rozdíl třeba od Francie, která měla inflaci na úrovni 4,5 procenta. Takže řešení je vhodně namixovat plošnou a cílenou podporu a podpořit podnikatelský sektor. Nepřežijeme to, aniž bychom byli schopni udržet výkonnost firem, podnikatelů, živnostníků, což opět udělala Francie, a díky tomu je všeobecně hodnocena jako země, která prochází krizí relativně dobře. Třetí věc je nevnímat rozpočet jen jako totální mantru, stejně se musí předělat. Máme šesté nejmenší zadlužení v EU a za dobu covidu dluh rostl na průměru EU. Další věc je, že se musí přejít z účetního řízení na hospodářské řízení země. V dané chvíli vyměnit ministra Síkelu, který hospodářství řídí jako bankéř. Tam musí přijít někdo, kdo rozumí hospodářství a energetice. Nemůžeme stát ekonomicky řídit jako banku. Jinak to skončí velkým průšvihem.