Je potřeba, aby muž měl energii, tah na bránu a žil svůj životní příběh, říká Rodion Schwarz
Alka Hájková
Redaktorka
Vyhledávaný a uznávaný lékař Rodion Schwarz se věnuje komplexní lékařské péči, a to v kombinaci západní a východní medicíny. Je také tvůrcem unikátních medicinálních likérů ON a ONA. Inspiraci pro výrobu a vývoj těchto unikátních produktů získal při studiu čínské medicíny a starých taoistických textů.
Pane Schwarzi, vás jak vás napadlo vyrábět likéry?
Před pěti lety jsem absolvoval unikátní přednášku doktora Jozefa Luckého na letní škole tradiční čínské medicíny v Hluboké nad Vltavou, kde Dr. Lucký, jenž je guru čínské medicíny v Česku, o medicinálních vínech a likérech přednášel. Toto téma natolik nadchlo, že jsem neváhal ani vteřinu a začal o tomto tématu studovat veškerou dostupnou literaturu.
Čím vás to zaujalo?
Představte si alkohol, který umí léčit. To je přece geniální, ne? Doktor Lucký ukazoval alkohol, který blahodárně působí na organismus, který je citlivý na změnu počasí nebo doplňuje životní energii u starších lidi (pozn. redaktora – recept se jmenuje Uteč starobě). Hned jsem si tehdy řekl, že by z něj měli radost moji rodiče a prarodiče, kdybych jim jej připravil jako vánoční dárek. Dále hovořil o alkoholu, který se po tisíciletí dával novomanželům v den hostiny, aby zplodili silného a zdravého potomka. Prostě si dali štamprli a šli na to. (smích). Když přednáška skončila, ptal jsem se pana doktora, kde se dá takový likér koupit. Už jsem přesně věděl, komu bych který dal jako dárek nebo naordinoval (smích). Řekl mi, že tady v Čechách se nedá koupit nikde, protože nemá tradici. Zeptal jsem se, proč nevyrábí něco tak geniálního on sám. Bohužel na to neměl čas a se smíchem mě pobídl mi, abych ho vyrobil pro všechny zde přítomné já. Mně se úplně rozzářily oči a v duchu jsem byl okamžitě rozhodnutý prozkoumat tuto alchymii předků podrobněji.
Já tyto věci beru vážně. Hned při nejbližší příležitosti jsem si nakoupil byliny a postupoval přesně tak, jak mě to Jožo naučil. Jenže když bylo hotovo, vzal jsem si štamprli, ochutnal a myslel jsem, že mi upadne pusa. To nešlo spolknout. Celé následující tři roky jsem měl byliny doma, zkoušel různé poměry a kombinaci chutí a experimentoval, v jakém alkoholu co má být naložené, protože není alkohol jako alkohol. Do každého se byliny vyextrahují jiným způsobem a výsledná směs pak i jinak voní a chutná. Řešil jsem také, které české byliny vybrat, co k nim přidat, jak vše zkombinovat, a přidával i různé ovoce…
Tak vy jste tedy nejen lékař, ale také alchymista…
No jasně, kdybyste přišla ke mně domů, tak byste uviděla desítky různých bylin, mnozí by mohli říct, že jsem blázen. Ale po třech letech experimentů jsem v domácím prostředí dospěl k určitým postupům, kdy likéry už byly pitelné. Zkoušel jsem je nejprve na sobě a pak na kamarádech, rodičích, sourozencích… Všichni říkali, že už je to dobré.
Přišla ale další otázka: Jak jako lékař můžu vyrobit alkohol, abych jej mohl nabídnout oficiálně? Nemůžu to přece dělat na koleně nelegálně a nestandardizovaně. A co osud nechtěl, přišel za mnou jeden můj pacient a nyní již i kamarád, Petr Aleksander, majitel lihovaru Landcraft a zároveň sběratel vůní a chuti. Slovo dalo slovo a říkám: „Petře, ty víš, jak se to dělá, a já vím, jak to udělat. Nechtěl bys vyrobit?“ On říká: „Super nápad, oba jsme takoví alchymisti.“ A oficiální likér byl na světě. Jenomže aby překážek nebylo málo, co byste řekla, že je nejtěžší na produkci likéru?
Nastavit přesně poměr surovin?
Přesně to jsem si taky myslel. Docílit, aby likér účinkoval. Aby měl vždy stejnou chuť a tak dále. Jenže to je paradoxně nejlehčí ze všeho.
Co to tedy bylo?
Sehnat láhve. Když už jsem měl vše připraveno, sklárny je totiž z důvodu zdražení elektřiny přestaly vyrábět. Nakonec se to povedlo. Měl jsem přesnou představu o designu. Když jsem seděl u jezera Como v Itálii, podoba láhve mi vytanula na mysl a hned jsem si ji namaloval. Dokonce i špunt jsem vymyslel skleněný. Nechtěl jsem korek, protože ovlivňuje chuť a čínské byliny jsou na něj velice citlivé.
V Čechách jsem našel snad jedinou firmu v celé Evropě, která vyrábí skleněné špunty. Protože se jedná o ženský likér, který má doplňovat energii a krev, vybral jsem růžovou barvu a chtěl jsem v designu promítnout symboliku ženského prsa.
Ve mně láhev i s tím víčkem evokuje takové ty „alchymistické“ lékárny z 14. nebo 15. století…
Ano. A tím způsobem je to medicinální likér. Pozor, nejedná se o alkohol k běžnému pití.
Kolik a jak často se jej smí použít?
Jedna štamprlička denně.
Ráno, nebo večer?
To záleží na situaci.
Ptám se, aby to někoho večer moc nepovzbudilo.
To může, jestli chce být večer povzbuzený, nejlépe s někým jiným, tak od toho je to udělané (smích). Pravdou je, že směs doplňuje do těla energii a krev, tím pádem na ženský organismus působí mírně afrodiziakálně. Když je žena „krev a mlíko“, chce se smát, tancovat, malovat a milovat… A toto má likér dělat. Podpoří ženství, ruměnec ve tváři, chuť smát se, chuť dávat…
Vyrobil jste i pánský likér. Ten má jakou barvu víčka?
Černý. Symbolizuje ostrost, šlachovitost. A cílem je logicky podpora mužství, mužské energie a esence. K plodnosti muž nepotřebuje moc krve, protože ji každý měsíc neztrácí. On ztrácí něco jiného – esenci. Mužský likér je tedy postavený tak, aby muž měl energii a tah na bránu…, aby žil svůj životní příběh. Proto jsem víčko navrhl černé. Mým přáním je, aby energie těchto nápojů ještě hlouběji propojovala člověka s jeho milovanou bytostí a zároveň přinášela blahodárný účinek na jejich organismus.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.