Indie je tak mystická, zajímavá země, plná energie, něčeho nepopsatelného, že na její poznání by mi nestačil ani jeden celý život, říká Alka Hájková

Řekl bych, že mnozí Evropané mají o Indii velmi kusé a zjednodušené představy. Fakíři, kobry, Šiva, Ášram. Chaos a přeplněné vlaky. A málem bych zapomněl na onen pověstný posvátný skot, tedy krávy. Buddhovi trvalo mnoho let než došel ke svým Čtyřem vznešeným pravdám. Opravdový jogín dosahuje cíle náročným cvičením. Součástí pestrého hinduistického panteonu je ovšem také bohyně Kálí. Jak vnímáte tu hlubokou, mnohdy velmi těžce srozumitelnou indickou spiritualitu vy?

Rozhodně bych to nenazývala spiritualitou. To je takový „západní“ výraz. Indie je bez ohledu na všechny možné meditující podvodníky doposud mystická a rituální země se skutečnými světci, zatímco Evropa bojující proti všem údajným odborníkům je schopná zlikvidovat i svého vynikajícího mudrce. Za naivní pokládám očekávání Evropanů, kteří bez znalosti védské filozofie doufají, že pouhý výlet do Indie z nich učiní génie osvícené duchem.

Ale i tady je spousta falešných kartářů, kteří si vydělávají na placených linkách přesto, že stále opakují dokola naučené fráze. Pochybuji, že by se mohli neustále „napojovat“ na vesmír a přicházet s opravdovou hloubkou. Sama jsem jich tady poznala víc než dost. Za opravdové hodnoty se neplatí a když, tak podle uvážení toho, kdo si nechá věštit. Tyto znalosti jsou dar, ne byznys. Nedávno mi jedna kartářka řekla, že je jí to jedno, peníze si vydělá jakkoliv.

Během letu do Helsinek a následně do Prahy jsem dopisovala poslední stránky deníku, který jsem si tu poctivě vedla nejen proto, aby mohla vzniknout tato kniha, první a nejsilnější památka na Indii především pro moje děti. Po dlouhém letu přistáváme v Praze. Tady na mě padá prázdnota, absence vyšších myšlenek, cítím stísněné energie. Vše jako by tady bylo utlumeno. Vytratila se radost ze života. Naštěstí setkání s rodinou, kamarády bylo skvělé. Jsou to lidé, kteří se nenechají otrávit vnějšími okolnostmi, i když někdy je to hodně těžké. Jak jsem v New Delhi slíbila, knihu jsem dopsala a Indii opět s Honzíkem a Kubou ráda navštívím.

V minulosti jste velice často spolupracovala s Karlem Gottem. Byli jste celoživotní přátelé. Jak na pana Gotta vzpomínáte?

Jako na člověka, který byl duchovní, vnímavý, řekla bych nadčasový, A to nás propojovalo. Karel dokázal dát pěvecký um, hloubku své duše i „lehký“ žánr do rovnováhy. Například na svých koncertech své publikum kultivoval tím, že do nich vkládal vážná díla, která hrál na piano Rudolf Rokl, a také on sám občas zavítal do světa opery a operety. Například vánoční koledy v jeho podání zněly naprosto výjimečně. Podle mě musel být v minulých životech chrámovým zpěvákem.

Ještě bych rád zmínil vaši agenturu. Jaká je náplň její činnosti?

Produkuji společenské akce, výstavy, věnuji se etiketě… V současné době spolupracuji s jedním z našich nejlepších brusičů, designérů Lukášem Jabůrkem. Nakonec nás propojila také Indie, protože pro Orient je naše sklo, křišťál velmi žádaný artikl.

Na závěr se zeptám. Chystáte se opět do Indie?

Ano, hned jak to bude možné. Ráda bych navštívila předhůří Himalájí, Goa, a samozřejmě naše přátele, indickou princeznu paní Jeet Khemka z Nabhy a jejího manžela. Právě oni nám na konci našeho pobytu řekli, že přátelství je pro ně největší hodnotou. A protože pan Khemka patří k nejvýznamnějším obchodníkům světa, ví, o čem mluví. Myslím, že samotná Indie bude v řádu pár let pro nás velmi atraktivní zemí.

Obávám se, že Indie je tak mystická, zajímavá země, plná energie, něčeho nepopsatelného, že na její poznání by mi nestačil ani jeden celý život.