Kariéra a etiketa

Často uchazeči o práci přemýšlí nad tím, jestli je vhodné budoucímu zaměstnavateli oznámit, že trpí epilepsií, alergií nebo jiným chronickým onemocněním. Někteří lidé trpí i psychickými poruchami, které nejsou na první pohled patrné. Těmto nemocem se nevyhneme ani v podnikání. V pracovněprávních vztazích platí jednoznačný zákaz přímé i nepřímé diskriminace, mimo jiné i z důvodu zdravotního stavu zaměstnance. Proto by zaměstnanec vlastně neměl mít důvod zatajit zaměstnavateli informaci o svém zdravotním stavu. Takové jednání ze strany zaměstnance by se dokonce mohlo vykládat jako jednání v rozporu s dobrými mravy.

Změna práce není v životě zrovna malým krokem, rozhodně to ale není ani velký problém, kterého je třeba se obávat. V životě jsou situace, kdy je lepší práci změnit, než se na jednom místě dlouho trápit. A jak poznáte, že právě teď nastal čas odejít?

Být šéfem kolektivu, ve kterém má každý ze zaměstnanců jiné sociální nebo zdravotní problémy, není jednoduché. Některé nemoci nemusejí být ani patrné. Může se zdát, že člověk nemá zájem o své okolí ani o práci. Nebo trpí třeba sociální fobií. Mezi jeden z vážných problémů, jak se zařadit mezi lidi, prosadit se nebo zařídit to, co je pro zdravého člověka běžnou rutinou, patří tzv. sociální fobie. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí nebo druhu zaměstnání. Dokonce i šéf firmy může mít strach ze schůzí s podřízenými, lékař z jednání na úřadech apod.

I malá obchodní schůzka by měla proběhnout na profesionální úrovni. Proto bychom neměli zanedbat společenská pravidla, verbální i neverbální komunikaci. Je důležité mít také na paměti, že pokud jednáme se svými zahraničními partnery, reprezentujeme především svoji firmu.

Když nemáte sympatie druhých, vyhýbáte se jim a vázne komunikace. Být oblíbeným, uznávaným je příjemné. Je to i dar. Nikdo nemá rád lidi, kteří si také neustále neustále stěžují.  Co můžeme udělat proto, abychom byli oblíbení?