Zase Langmajer a Hřebíčková. Ale ono to není zase až tak často, říká herečka

Jana Černá

Jiří Langmajer, Petra Hřebíčková | Foto: Miloš Schmidberger
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Přidat na Seznam.cz

Člověkem, kterého celoživotně obdivuji je moje maminka. Dnes jsme už velké kamarádky, říká v rozhovoru herečka Petra Hřebíčková. Jak se jí spolupracovalo s filmovými rodiči, kde si jejího tátu zahrál Jiří Bartoška a dokázala by odpustit nevěru?

Jak byste popsala svou roli ve filmu Zbožňovaný?

Jsem dcera Zuzany Kronerové a Jiřího Bartošky a řeším s nimi takovou zapeklitou situaci, kdy se u nich v manželství objeví třetí člověk. Jsem dcera, skrze kterou se to vyprávění jakoby vytříbí. Nejsem stěžejní postava, ale jsem ve vyprávění příběhu určitě důležitá.

Jaká to pro vás byla spolupráce s vašimi filmovými rodiči?

Nemusím lhát, když řeknu, že to bylo super. Zuzka Kronerová a Jirka Bartoška jsou osvědčení profesionálové, skvělí hráči, kteří nijak nedávají najevo tu svoji obrovskou osobnost. Nepotřebují se povyšovat, jsou velmi přátelští, velmi pomáhají a jsou strašně fajn. Bylo velice příjemné hrát jejich dceru, protože jsem se do nich okamžitě zamilovala.

Pod režisérem Petrem Kolečkem pracujete podruhé, bylo to jiné oproti natáčení filmu Přes prsty?

Bylo to trošku jiné v tom, že ten scénář byl jiný. Tohle není už jenom taková ta romantická komedie, tohle je trochu vážnější téma, přestože je to pořád komedie. Bylo důležité, že jsme se s Petrem znali už dobře. Nebála jsem se před ním cokoliv říct, cokoliv nabídnout, na cokoliv zeptat, protože ten vztah je přátelský, což je hrozně příjemné.

Vy sama máte ve svém životě někoho, kdo je pro vás zbožňovaný?

Moje máma, moje zbožňovaná máma. Tu už si trošku idealizuju. Už možná celoživotně.

Mají si děti idealizovat svoje rodiče, nebo je nutné si přiznat, že každý člověk má nějakou chybu?

Je dobré přiznávat svoje chyby a je dobré jednat na rovinu. Proto je moje máma zbožňovaná, myslím si, že teď už jsme na úrovni kamarádek. Nemyslím si, že by si někdy na něco hrála, znám její chyby, a proto ji o to víc zbožňuju, protože je taková, jaká je. Pro děti je to zdravé, ukazovat jim, že úplně normální je chybovat. Je to lidské a není normální nechybovat.

Jak vy pohlížíte na nevěru? Dokázala byste odpustit, nebo byste přehlížela?

To vůbec nedokážu říct. Nevím. Myslím si, že bych to dokázala, ale pak bych to třeba nedokázala, v ten moment, kdy by se mi to stalo. Nedokážu to vůbec říct, nechci to vlastně ani zjistit.

Byla ve filmu nějaká scéna, která pro vás byla výzvou?

Možná to souvisí s předešlou otázkou. Je potřeba, aby ze sebe nedělal člověk něco, co není, protože nakonec vás to vždycky dožene. Tou výzvou je být v životě vždycky upřímný.

Vašeho exmanžela hraje Jiří Langmajer, potkáváte se před kamerou už poněkolikáté. Nedělá si z vás už okolí legraci?

No, obracejí oči: Zase Langmajer a Hřebíčková… Ale ono to není zase až tak často! Já jsem ráda, že se s Jirkou setkáváme. Mně se s ním pracuje dobře, je to fajn. Trochu si z nás dělal legraci producent, že jako spolu máme zase hrát, ale tohle je zatím naše poslední spolupráce.