Myslím, že by člověk měl mít nějaké ideály, říká herečka Ivana Chýlková

Autor: Jan Čížek

Ivana Chýlková | Foto: Bioscop
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

<a class=“szn-btn-add-to-seznam“ href=“https://www.seznam.cz/pridat-boxik/174613″ target=“_blank“ rel=“noopener“><img src=“https://www.seznam.cz/media/img/add-to-seznam-button/pridat-na-seznam.png“ alt=“Přidat na Seznam.cz“ /></a>

Hvězdné obsazení filmu Zbožňovaný je částečně inspirovaný příběhem dědy scénáristy a režiséra Petra Kolečka. Danu, druhou ženu hlavního představitele, jeho celoživotní milenku, si ve filmu zahrála Ivana Chýlková.

Paní Chýlková, jakou roli ve filmu Zbožňovaný hrajete?

Druhou ženu hlavního představitele, jeho celoživotní milenku, vlastně druhou neoficiální manželku.

Co jste říkala na scénář Petra Kolečka, zalíbil se vám hned?

Mně se hrozně líbil ten námět, který sice od doby, co jsem ho četla, prodělal po různých debatách ještě poměrně dost změn, ale myslím, že k lepšímu.

Dokonce jste prý měli i čtené zkoušky. Proč?

Ono záleží taky na tom, jaké máte obsazení. Když v tom hraje 30 lidí, tak je to problém, tady je to ale takové komornější, domluvit schůzku lidí, kteří v tom účinkují, bylo snazší. Ale je to vždycky lepší, když se setkají herci ještě před tím, než se začne točit.

Jak se vám s Petrem Kolečkem spolupracovalo?

Výborně. Měl výhodu, že byl zároveň autorem, takže nemusel brát ohled na autora scénáře. Byl hrozně pružný a věděl, co chce.

Tématem filmu je nevěra, dokážete si představit, že někdo dokáže 40 let tolerovat nevěru?

Tolerovat? Já si dokážu představit ledasco, ale nevím, jestli bych se toho chtěla účastnit. Nebo vím, že bych se toho nechtěla účastnit, ale představit si to dovedu.

Měla jste nebo máte vy sama v životě někoho, koho zbožňujete?

Ano, naštěstí s ním žiju. Můj zbožňovaný žije se mnou.

Prozradíte, jaká byla spolupráce s Jiřím Bartoškou?

Vzhledem k tomu, že jsme spolu nehráli poprvé, jsem věděla, do čeho jdu. Točili jsme spolu nějaké věci pro televizi, film Vášnivý polibek… S ním je vždycky hezkej čas.

Jak vnímáte to, že si některé děti svoje rodiče příliš idealizují?

Já myslím, že by člověk měl mít nějaké ideály a to odlupování z těch ideálů si musí děti dělat samy. A ne, že mu někdo dospělý říká, dívej se na to takhle. Člověk si během svého života tvoří názor sám.