Vláda pana Fialy na jeden podstatný sektor nehledí a zanedbává jeho růst, říká známý podnikatel

Foto: Pixabay
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Na dnešní inflaci a drahotu doplácí zejména důchodci.  Dříve se děti staraly o rodiče. Teď stát přišel a tyto přirozené vazby zpřetrhal. Existuje řešení, jak nejen z finanční krize ven? Nejen o těchto tématech v rozhovoru pro VIPosobnosti.cz s podnikatelem Pavlem Sehnalem.

Pane Sehnale, jako předsedy hnutí se vás nemohu nezeptat na současnou poltickou situaci, konkrétně probíhající boje na Ukrajině. Jaké podle vás bude budoucí poválečné uspořádání Evropy?

Myslím, že každý z nás byl válkou překvapen. Nikdo z nás si neuměl představit, že se jí dožijeme. A to, že válka probíhá a že to není válka lokálního charakteru, kdy by dvě země útočily nebo nějak spolu vojensky bojovaly, ale jedná se skutečně už o střet dvou ekonomik. Ekonomika, která zásobuje Ukrajinu svojí pomocí, versus ekonomika ruská, která se zatím zdá být spíš osamělá, a všichni se děsíme toho, aby náhodou nenastala situace, že Čína začne hospodářsky podporovat Rusko dodáváním zbraní a munice. To by samozřejmě bylo posílení napětí a eskalace.

Přesto si myslím, že válka na Ukrajině povede k tomu, že po dlouhých dvacet, možná třicet se tady vytvoří zase rozdílnost kultur, nejednotnost trhu, propojenost trhu, na kterou jsme si zvykli od doby řekněme perestrojky, kdy Rusko bylo součástí nějakého evropského hospodářského prostoru. Myslím, že teď se Rusko ekonomicky vyčlení, bude si žít trochu vlastním životem, a tak to prostě skončí. Rusko se dnes asi dnes nemůže divit tomu, že jsou tady země, jako je Finsko nebo Švédsko, které se snaží vstoupit do NATO a předcházet situaci, která nastala na Ukrajině. Když už se bavíme o příčinách války a o ruské agresi, málokdo si uvědomuje, že Finsko má stejnou neblahou zkušenost jako Ukrajina. Že dříve Finsko bylo součástí Švédského království, bylo to takzvané Finské knížectví, a tehdy Rusko vtrhlo do Finska a pomohlo osvobodit Finsko ze švédské nadvlády. Načež následně, tuším v roce 1939, nastala pokračující válka a Rusko se snažilo převzít Finsko pod nadvládu svou. Z původního osvoboditele se Rusko stalo agresorem a chtělo si Finsko přisvojit. Tehdy se Finsko ubránilo, i za pomoci ostatních zemí. Vůbec se nedivím, že Finové po této zkušenosti z finsko-ruské války jednoznačně směřují k tomu, že by chtěli být součástí NATO. Je to jejich přirozený historický vývoj.

Mluví se o různých scénářích. Jeden z nich je možnost hladomoru, nedostatku pšenice, součástek pro technologie?

Myslím, že hospodářský dopad války není tak zásadní. Mnohem zásadnější je ten dopad, o kterém jsme hovořili v rámci množiny inflace.

Takže nemáte strach z toho, že lidé nebudou mít dostatek jídla?

Myslím si, že ne. Že svět je dneska natolik schopný produkce, že výpadek produkce ve dvou ve třech zemích nemůže ochromit zásobování světa potravinami nebo jakoukoliv komoditou. Ale covid zpřetrhal přirozené řetězce mezi dodavateli a jejich zákazníky. A ty řetězce byly dlouhé, byly natažené až třeba do Asie. A najednou jste v situaci, že jdete do stavebnin a oni mají okna, ale řeknou: „Nemáme k tomu kování, musíte si ty kličky na okna koupit někde jinde.“ ‚A toto všechno by vláda měla řešit ne bojem s inflací, ale zprůhledněním a zjednodušením ekonomiky, pomocí obnovit rovnováhu. A samozřejmě na dnešní inflaci a drahotu doplácí zejména důchodci. A vždycky si tady říkáme, jak je to krásné, že mají v Americe bohaté důchodce, jak je krásné, že mají v Německu bohaté důchodce, a proč my v Česku máme chudé důchodce. A tady je potřeba si uvědomit, že třicetileté vládnutí komunisticko-sociálních stran tady ve vládě způsobilo, že lidé, kteří slušně a čestně pracovali, 45 let státu odváděli peníze na své důchodové pojištění a v dnešních cenách si za tu dobu u státu „našetřili“ 5,5 milionu, ale teď od státu na důchodu dostanou zpět jen 3 miliony. A 2,5 milionu jim stát s prominutím prožral. A je to úplně jiná situace než třeba na Novém Zélandu.

Na Novém Zélandu mají důchodový účet, občan si skutečně u státu spoří a každý den či měsíc vidí, kolik dělá jeho důchodové konto, a je schopen si spočítat, kolik bude jeho důchod. A my tady máme průběžný systém, který měl zakrýt tu nehospodárnost a projídání důchodů. Pro důchodce, který celý život čestně a slušně pracoval a posílal státu peníze na důchod, byl stát ta nejhorší možná volba, nejhorší banka. Kdyby si peníze ukládal do banky, odcházel by do důchodu a měl by našetřeno 5,5 milionu. Ale on od státu dostane jen polovinu té částky. Pak je samozřejmě politická otázka, zda by seniorní voliči znovu volili vládu hnutí ANO a jiných podobných sociálnědemokratických politiků, protože kdyby důchodové peníze nespravoval stát, ale soukromé penzijní společnosti, občan by se dnes radoval, nebo by mu alespoň bylo příjemné, že cena bytu zdražila a že místo 100 tisíc byt stojí 120 tisíc, protože důchodový penzijní fond by měl peníze uložené v nemovitostech a jemu by to zvyšovalo hodnotu budoucího důchodu. Ale tento státně průběžný systém, ze kterého stát neustále polovinu peněz ujídá, nemůže fungovat. A je mi skutečně těch seniorů líto. Ano, my všichni, kteří pracujeme a vyděláváme, se nějakým způsobem na ně střádáme, ale ve skutečnosti nemůžeme nahradit dluh 45 let, kdy u státu spořili a stát jim peníze projedl.

Dokázal byste lidem, kde a jestli vůbec se dá v této nepříjemné době nějakým způsobem ušetřit?

Vždycky tu byla taková přirozená věc. Ať už se bavíme o penzijním systému, nebo o rodinách, dřív bylo naprosto běžné, že se mladší generace starala o starší. To znamená, že děti se staraly o rodiče. Teď stát přišel a tyto přirozené vazby zpřetrhal. Prostě přišel a řekl: „Teď ty peníze mezi tou mladší a starší generací seberu a pak zase budu kousek vyplácet.“ Takže určitě by stálo zato narovnat tento vztah. A co se týká toho, aby rodiny přežily tu dnešní drahotu, myslím, že to bude přirozené. Ty rodiny se semknou, budou více spolupracovat, to znamená možná, že babička bude hlídat vnoučata, aby maminka mohla jít do práce, aby byl další příjem do rodinného rozpočtu. Je to skutečně tak, že nelze z peněz, které stát nemá, dotovat domácnosti. A kde by se ty peníze měly hledat? U zaměstnavatele. Firma, u které člověk pracuje, by měla vyplácet dobrou, času odpovídající mzdu. Ale to znamená, že by i politika státu měla směřovat k tomu, aby podpořila i ten soukromý sektor. Popravdě řečeno máme tady jenom dva sektory. Veřejný státní sektor, který jenom spotřebovává, a pak soukromý sektor, který na to všechno musí vydělávat. A naše současná vláda, a bohužel i vláda pana Fialy, na tento sektor nehledí, zanedbává jeho růst. A přitom to je jediný zdroj té hodnoty. Protože vyšší mzdy, které by domácnosti potřebovaly, by měly pramenit z toho, že firmy budou zdravé, dobře hospodařící a budou schopny vyplatit svým zaměstnancům dobrou výplatu.

A nemůže to mít ještě třeba pozitivní dopad v tom, že lidé začnou více šetřit jídlem, začnou si víc vážit surovin? Protože často vidíme plné kontejnery nespotřebovaného jídla. Většina z nás jezdí do hotelů all inclusive, kde plné talíře nejsou výjimkou. Co se pak děje s tím jídlem, ví málokdo. Nemůže to tedy přinést i pozitiva?

Nemyslím si, že většina lidí jezdí do hotelů all inclusive. Většina lidí jezdí tak, že si na dovolenou nakoupí zásoby v nějakém diskontním řetězci potravin a vezme si je s sebou. A je to přirozené. A někdo má možnost šetřit a někdo už nemá z čeho. Jen samým spořením a samými úsporami člověk nemůže být živ. Skutečně si myslím, že by bylo dobré koukat na příjmovou stránku. Ať si lidé vydělají slušné peníze v práci, ale současně je potřeba, aby firmy dostaly podporu státu. Aby stát nepřehlížel české firmy a aby současní politici nepodráželi českým firmám nohy třeba atypicky nastavenými úrokovými sazbami.

Doufám, že se podaří odstranit příčiny, o kterých jste tady tak velmi fundovaně vyprávěl. Děkuji, že jste přišel do našeho pořadu.

Všem bych skutečně popřál, ať válka zůstane tam, kde je, a ať máme všichni tady klidnou budoucnost. A současně bych všechny vyzval a požádal, aby pokračovali v podpoře, kterou dosud projevovali ve vztahu k ukrajinským maminkám s dětmi (protože těch je tady určitě většina). Aby nám otevřenost a láskyplnost srdce vydržela co nejdéle, protože přijdou určitě okamžiky, kdy se k tématu budeme vracet, ale myslím, že je potřeba, abychom byli schopni dál poskytovat pomoc i na úkor vlastního pohodlí.

 

Alka Hájková

Přidat na Seznam.cz
2