Děti jsou nastavené zrcadlo, říká Jiří Bartoška

Jiří Bartoška | Foto: Miloš Schmidberger
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Přidat na Seznam.cz

Herec, který zlomil srdce mnoha dívkám, a to nejen v seriálu Zkoušky z dospělosti. V Sanitce, která byla také v režii Jiřího Adamce zase dojmul nejen jako umírající doktor Skalka. V současné době hraje Jiří Bartoška chlapa odcházejícího do penze. Co to pro něj znamená?

Jak byste představil svoji roli ve filmu Zbožňovaný?

Hraju chlapa, který odchází do penze, loučí se v nemocnici, kde pracuje, všem děkuje a najednou divák zjišťuje, že děkuje své ženě a druhou osobu to hrozně rozčílí, že poděkoval své ženě a nikoliv jí. A tím se dostáváte do děje, že žije vlastně dva simultánní životy – má ženu, která je vynikající kuchařka, a milenku, kolegyni, lékařku. A v okamžiku, kdy odchází do penze, se rozhodne, že už bude na té zahradě a že už tenhle dvojvztah ukončí. Což se samozřejmě nelíbí jeho milence, protože mu obětovala 40 let svého života. Tahle situace, kdy lidé žijí dvojím životem, a musí sofistikovaně vymýšlet, jak to udělat, aby na Štědrý den byli u jedné rodiny a na Boží hod u té druhé… Jestli byla Teorie tygra instruktážní film, jak si zařídit život v šedesátce, tak tohle je instruktážní film o tom, jak žít dva životy najednou.

Jak se vám točilo s Petrem Kolečkem?

Petr má výhodu, že je autorem scénáře a zároveň režisérem, protože ty věci, které napsal, se mnohdy zásadně změní díky režisérovi. Byl jsem rád, že se dělaly čtené zkoušky, na to už nejsem moc zvyklý, a přitom je to strašně fajn. Právě tam se řekne, že tohle nejde, to se nedá, pojďme to zkusit jinak… A budiž Petrovi přičteno ke cti, že druhý den měl napsaný scénář nebo tu variantu, o které se diskutovalo. To bylo strašně příjemné.

Natáčeli jste skoro na stejném místě, kde se točila Teorie tygra…

Ano, ob barák vedle. Koukal jsem tak ze současné vily na vilu Teorie tygra! A taky jsem vlastně zjistil, kolik reklam a bijáků se točí právě v téhle vile. Už by se měla hledat jiná lokalita.

Jaký je ve filmu váš lékař?

Pediatr na malém městě, to je bůh. Je tam i taková scéna, kdy ho zastaví policajt Vávra kvůli rychlé jízdě. A on řekne, že když mu byli tři roky, tak mu zachránil život. A ať se na to zeptá maminky. A ten policajt ho nechá odjet…

Je podle vás v pořádku, když si děti svoje rodiče idealizují?

Děti jsou nastavené zrcadlo, takže to, co nás na dětech rozčiluje, nás rozčiluje na nás samých. I rodiče si idealizují svoje děti, že budou možná premiéři, světoví tenisté, ale je to tak, jak to je. A hlavně život je takový, jaký je.

Je ve vašem životě někdo, kdo pro vás je nebo byl zbožňovaný?

Pro mě to byl asi děda Skalický – otec z matčiny strany. Na prázdniny jsme jezdili s bráchou do Kutné Hory a to byla taková moje škola života, univerzita, kde jsem se naučil všechno. Hrát čáru, první cigára, prostě všechno byla Kutná Hora a děda Skalickej byl dokonalej…

Autor: Jan Čížek