Být taktní není vždy jednoduché. Kde jsou hranice?

Foto: Pixabay
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

V podnikání je velmi důležitá nejen strategie vyjednávání, ale i formulace nepříjemných faktů. Často se dokážeme vzájemně hlavně ve vypjatých chvílích rozčilit a máme chuť občas říci něco více, než upřímně. Otázkou je, kde jsou hranice taktnosti.

Taktnost je úcta k druhým

Být taktní znamená umět se vžít do situace člověka, se kterým právě jednáme. Musíme si dokázat představit, jak se s námi v tu chvíli cítí, jak vnímá naše slova. Velkou výhodou pro jednání s lidmi je pozitivita a přirozenost. V první řadě je nutné vědět, že jinak se komunikuje s mužem, se ženou, s nadřízeným nebo s obchodním partnerem. Úcta k ženě by měla být patrná z každého slova a projevu. Tady je potřeba znalost společenského chování, protože i galantnost nám v konečné fázi může pomoci k úspěšnému ukončení obchodního jednání. Dobrý pocit se setkání, jednání, domluvy by měly mít obě strany.

Přesné hranice ohleduplnosti neexistují

Abychom lépe poznali obchodního partnera nebo nového podřízeného, můžeme během rozhovoru klást konkrétní, zvídavé otázky. Musíme ale přesně vědět, kdy, komu a jak je položíme. Otázky pokládáme nenuceně, tak aby zněly příjemně. Měli bychom v nich projevit hlavně zájem o druhou osobu. Musíme také ihned vycítit, kdy nám nechce dotyčný na otázku odpovědět nebo kdy jsme sami přestřelili. Proto se již neptáme podruhé, ale nenápadně přecházíme k jinému tématu. Rozhovor můžeme začínat neformálně o počasí nebo se například zeptat, jakou měl obchodní partner cestu. Rozhodně se nevyptáváme, je-li svobodný, rozvedený, kolik má dětí nebo jaké fandí politické straně.

Nehodnoťte

Také se snažíme nehodnotit oblečení, vzhled nebo fakt, že je nám od prvního okamžiku nesympatický. Někdy bývá složité se nenápadně vyhnout skutečnosti, že dotyčný páchne potem nebo je mu cítit na dálku z úst. Tady by asi pomohlo nenápadně pootevřít okno, dveře nebo nenápadně poodstoupit. V rozhovoru bychom měli také upřímně chválit nebo s taktem dotyčnému vysvětlit, proč nemůžeme jeho nabídku přijmout. Odmítnout druhé tak, aby se jich to nedotklo, je umění. Je zapotřebí využít empatie, ale také asertivity a konkrétní formulace toho, proč jeho nabídku odmítáme. Chceme-li být ohleduplní, můžeme ukázat vstřícnost v podobě kompromisu nebo jiného řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Jasně stanovené hranice taktnosti neexistují. Jejich obrys nám určuje náš cit a intuice.

Osobnímu hodnocení se diplomaticky vyhněte

Negativní zprávy je potřeba podávat s velkou dávkou taktu. Tady už je zapotřebí i určité diplomacie. Budeme-li kritizovat přímo, o to hůře se nám bude později vyhrocený vztah napravovat. Dejte také pozor, jaké vztahy panují mezi jednotlivými kolegy nebo obchodními partnery, o kterých hovoříte. Díky netaktnímu zásahu do neviditelných jemných vazeb můžete mezi lidmi nadělat mnoho zbytečných problémů. Informace si vždy předem ověřte u jedné či druhé strany. Pak je ohleduplně sdělte dotyčnému.

Za hranicí taktu

Ze strany šéfa je také důležitá znalost rodinného zázemí, zdravotního stavu nebo jiných na první pohled neviditelných problémů svých podřízených, aby se mu nemohlo stát, že se nevhodnou poznámkou dotkne soukromí druhého. Naprosto bezohledné je tahat do sporů různých nedostatků v osobním i profesním životě. Toto jednání je již za hranicí slušnosti a staví do negativního světla toho, kdo se k takové komunikaci sníží. Nic se nerozletí do světa rychleji, než negativní zpráva. A na ty někteří doslova čekají.

Autor: Jana Černá