Přidejte k pozdravu úsměv, budou se dít zázraky

Foto: Pixabay
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Pozdravem začíná náš kontakt nejen s ostatními kolegy. Přesto, že někdy na pracovištích panují různé vztahy, popřát si vzájemně dobrý den by mělo být pro všechny naprostou samozřejmostí. Úsměvem nejen odzbrojíte, ale dodáte především sobě dobrou náladu. JaK je tomu po telefonu?

Co na nás úsměv prozradí?

„Zdravit bychom měli příjemně, zřetelně, tedy ani příliš hlasitě, ani příliš tiše. Zkrátka tak, aby zdravená osoba nemusela dohadovat, jedná-li se o pozdrav nebo nikoliv. Pokud zdravíme ‚na půl‘ huby, dáváme jasně najevo, co si o dotyčném myslíme. Tento pozdrav svědčí také o našich emocích. Při pozdravu se druhému díváme do očí. Ještě příjemnější je nejen pro druhé, ale i pro nás, přidáme-li k pozdravu milý úsměv. Zdravit můžeme verbálně, tak například na dálku jen pokynutím hlavy, ruky. Důvěrnějším pozdravem je polibek na tvář nebo políbení ruky dámě. Muž však ženě ruku doopravdy nelíbá, pouze polibek naznačuje. Není zdvořilé mít při rozhovoru i pozdravu ruku v kapse,“ vysvětluje Alka Hájková, lektorka osobního a profesního růstu. Podle ní tak naštvaným lidem můžeme vzít úsměvem a milým přístupem ‚vítr z plachet‘. „Jestli jsme otrávení, rozzlobení nebo naopak v dobré náladě je na nás poznat i přes telefon. Náš hlas, intonace prozradí víc, než bychom kolikrát čekali,“ doplňuje Hájková.

Kdo koho zdraví jako první?

Považuje se za samozřejmost, že lidé s vyšším vzděláním nebo ve vysoké politice budou ovládat společenské vystupování bez problémů. Bohužel v některých případech jsou jejich znalosti minimální a na doučení v praxi mnohdy již nezbývá čas. Platí obecné pravidlo, že první zdraví ten, kdo vstupuje do jakýchkoliv veřejných prostor. Totéž platí také při odchodu. Na pozdrav bychom neměli zapomínat ani na začátku a konci telefonického hovoru.

První zdraví podřízený nadřízeného, muž ženu, mladší staršího, méně významný osobu významnější. Není povinnost, aby se významná osoba zdravila se všemi přítomnými. Rozhodně se sami nevnucujeme první. V praxi se stává, že často ani vysoce postavený člověk tato pravidla dokonale neovládá. Aby nevznikla trapná situace, záleží na vzájemné intuici, respektu, jak situaci vyřešit. Neměly bychom zapomínat také na správné skloňování jména.

Autor: Jana Černá