Omluva neznamená ponížení, ale růst

Jana Černá

Foto: Pixabay
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Kdo z nás to nezažil. Něco nevhodného řekneme, uděláme a malér je na světě. Přemýšlíme, jak se k němu postavit, zmizet po anglicku, omluvit a napravit chybu. Daleko závažnější je, pokud nás někdo zraňuje úmyslně a omluvit se nehodlá.

Pokud o někoho omylem zavadíme, šlápneme mu na nohu, můžeme mluvit o běžných neosobních přešlapech, které jsme nezapříčinili úmyslně. Tady je omluva nejen z pohledu etikety, ale také slušnosti samozřejmostí.  Z druhé strany by měla přijít smířlivá slova: ok, nic se neděje apod. Pokud na vás začne někdo i přes vaši omluvu útočit, je to už jen jeho problém. Vy jste si ho okamžitě vyřešili. Důležité je dál nereagovat, to by pak ztrácel váš nadhled smysl.

Když vás někdo zraňuje úmyslně, je to jeho vnitřní bol, se kterým si musí poradit sám. Není vaším úkolem stát se terčem nešťastného kolegy, kamaráda a nést s ním tímto způsobem jeho nespokojenost a problémy. Tady na omluvu nečekejte a rychle utíkejte. „Člověk velmi rychle nasákne negativními pocity druhých, daleko pomaleji a hůře už se jich zbavuje. Je tady zapotřebí velká vnitřní síla odejít, odpojit se a jít dál. Nikdo jiný to za nás neudělá. Tím méně ti, co nás stahují do svých nízkých energií?“ vysvětluje Alka Hájková, poradkyně v oblasti profesního a osobního růstu.

Vážnější jsou chvíle, kdy se máme omluvit za něco, co jsme způsobili a druhého naše slova a činy zabolely. Tady už nastávají chvíle, kdy nám je trapné přijít s omluvou, napravením situace. „Omluvu nikdy nesmíme brát jako pocit ponížení, ale naopak. Je to náš vnitřní a velmi důležitý růst. Jsme si vědomi našeho přešlapu, dokážeme se k němu postavit, což znamená, že za situaci přijímáme zodpovědnost,“ říká Hájková. Nejhorší jsou ti, kteří se omluví za své chyby a za chvíli je opakují a zase se omlouvají, protože ví, že si to k nám můžou dovolit. Je na nás, abychom si určili mantinely, kam si koho a za jakých okolností jsme ochotni pustit.

„Někteří lidé se dokáží omluvit i za druhé a vzít diplomaticky chybu na sebe i za druhé. „Velkou výhodou tohoto gesta je, že jsme dokázali problému ‚ulomit hroty‘ a pokud to bude dál možné, můžeme s dotyčným navázat komunikaci, spolupráci dál. Velkorysost a nadhled je ve vztazích, komunikaci základem úspěchu. A získat tuto chopnost není jednoduché. Nakonec vnitřně se užírat ubližuje především nám samotným.

1