Je potřeba se za naše chyby opravdu trestat a stydět?

Jan Čížek

Foto: Pixabay
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Nikdo nejsme neomylný. Důležité ale je, jak se k chybám postavíme. S odstupem času si říkáme, že bychom tu konkrétní situaci zvládli jina, řekli bychom to jinými slovy, atd. Život je jako koktejl a namíchá nám přesně to, co potřebujeme zažít.

Z dnešního pohledu se nám mohou zdát některé chyby, slova, ale i zážitky úsměvné, nesmyslné a divíme se, že jsme si toho ani nevšimli. To, to dnes s odstupem času vidíme jinak, je dáno našim neustálým vývojem, který nás posunuje k jinému úhlu pohledu. Proto je potřeba vrátit se do doby, do které naše jednání přesně zapadaloa mělo v ní svůj určitý význam.

Nidky nemůžeme být připraveni na všechny situace, které nám život nachystá předem. Abychm se neustále nekárali, nenadávali si za ně, je zapotřebí nadhledu. Rozhodně není dobré brát chyby jako prohru, konec všeho. Naopak jsou součástí naše vývoje . Proto berme naše chyby jako výzvy ke zlepšení a práci na sobě.

Nadávat druhým, trestat za ně sebe i druhé není tou nejlepší cestou k našemu posunu. Každý z nás jsme na jiném stupní vývoje, cítíme a vnímáme je jinak. Berme je jako součást života, ve kterém se můžeme leccčemu naučit, a to nejen z chyb vlastních, ale i druhých. Nemecký filosof Arthur Schopenhauer 19. století řekl: Osud míchá karty, my hrajeme. Jak? To už je jen na nás.

0