Správné podání ruky nás ušetří trapasu. Pozor na upocenou, leklou rybu
Autor: Alena Hájková
Redaktorka
K pozdravu patří často podání ruky. I tady existují určitá pravidla. Jejich dodržením o sobě prozradíme víc, než bychom chtěli. Prioritně má psychologický podtext stejně jako polibek.
Podání ruky, vzájemný stisk znamená smír. Přátelské gesto, které napovídá, že je nám setkání, seznámení příjemné. Signál, že povedeme neagresivní rozhovor. Ruku jako první podává nadřízený podřízenému, starší mladšímu, žena muži, významnější méně významnému. Podává-li si ruce více osob najednou, dáváme pozor, aby se ruce nepodávali tzv. „křížem“ mezi více osobami nebo přes nějakou překážku, například stůl. A jak je to s polibky? Očekává se, že naše ruce jsou pěstěné, nehty upravené bez velkého množství prstenů a různých řetězů, které nohou při stisku ruky překážet. Samozřejmostí by měl být milý úsměv. Velmi mnoho o nás vypovídá stisk ruky. Aby byl upřímný, měl by být krátký a pevný. Ne však moc silný, ani tzv. „leklá ryba“, kdy nám ruka podávajícího zůstane nepříjemně viset v té naší, což je velmi nepříjemné. Zrovna tak není dobré potřásání nebo podávání oběma rukama. Zpocené nebo vlhké ruce působí na druhé rovněž nepříjemným dojmem.
Jsme-li představováni osobě významné, záleží na jejím rozhodnutí, jestli nám podá ruku nebo ne. Není to její povinností, pokud tak učiní, je to pro nás milé a také určitá pocta. Ve společnosti, na návštěvě, obchodní schůzce, nás první zdraví (vychází nám vstříc) a podává nám ruku, nadřízený , hostitel nebo žena. V případě, že některá z osob sedí, je slušné při podání ruky a pozdravu povstat. Nemusí tak učinit žena, starší, nadřízený nebo významná osoba. Muž by měl mít zapnuté sako. Ke starším, přetrvávajícím zvykům patří políbení ruky. Polibek na hřbet ruky však pouze naznačujeme. Podat ruku bychom měli i dětem, a to nejen proto, že je tím učíme, jak se správně chovat, ale bereme je jako partnery. Kde jinde by se děti měli naučit správným návykům, než od nás, dospělých?
Místo podání ruky polibek na tvář. Tento způsob pozdravu se považuje za důvěrnější, proto se takto vítáme pouze s lidmi, kteří jsou našimi blízkými známými, přáteli. Je na nás, abychom vycítili, kdy je tento způsob pozdravu vhodný a kdy ne. Při loučení naopak podáváme ruku , děkujeme za pozvání, příjemně strávený čas my. Pokud chce hostitel, nadřízený ukončit sezení, může dát povstáním a podáním ruky najevo, že naši návštěvu, obchodní schůzku považuje za skončenou. A nám tak nezbývá, než se rozloučit a vzdálit. Ne se všemi si ale podáváme ruku. Řidičům, řidiči taxi, pokojské, číšníkům, uklízecímu personálu, nebo vrátné, tedy pomocnému personálu ruku nepodáváme.
Důležitou roli hraje je i postoj a vzdálenost od člověka, kterému podáváme ruku. Každý národ dodržuje jinou vzdálenost při pozdravu, řídí se svým vlastním rituálem. U nás v Česku je osobní zóna asi 1-1,5 m. Pokud však jsme v cizí zemi nebo je cizinec našim hostem, snažíme se přizpůsobit místním zvyklostem. Dáváme tím najevo nejen to, že si svého hosta, vážíme, ale že sami máme dobré společenské vystupování. Podle toho s námi také ostatní jednají. Měli bychom mít také na paměti, že pokud jednáme se svými zahraničními partnery, hosty nebo jsme v cizině, ať už pracovně nebo soukromě, reprezentujeme tím nejen svoji firmu, sebe, ale i naši republiku. Také v tom spočívá kouzlo úspěchu.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
