Na Ukrajince si nemusím hrát. Já je dříve nepomlouval, říká Ladislav Jakl
Autor: Alena Hájková
Redaktorka
„Putin měl už dost ponižování Ruska a marných snah své země o respekt Západu,“ říká Ladislav Jakl. Pomáháme nebo se jen předvádíme? Jak vnímá bývalý novinář a tajemník Václava Klause uzavření některých médií a na co si máme zvykat? Nejen o těchto tématech v exkluzivním rozhovoru pro VIPosobnosti.cz.
Pane Jakle, pojďme k tématu posledních dní. Byla válka podle vás nevyhnutelná a proč? Respektive, mohlo by to mít nějaké důsledky pro Rusko, kdyby Putin k těmto tvrdým opatřením, krokům nepřistoupil?
Důsledky to možná mít mohlo, ale já jsem přesvědčen, že nevyhnutelná nebyla. Byl jsem proti jiným případům násilných intervencí (Srbsko, Sýrie, Irák, Afghánistán, Lybie…), jsem i proti této. Ano, chápu důvody, ale to neznamená, že bych rozhodnutí o použití násilí hájil. Nikdy není pozdě jednat, jednat a znovu jednat. Rusko mělo pocit (a bylo v tom vehementně utvrzováno), že s ním nikdo o jeho bezpečnosti a o ruské menšině na Ukrajině jednat nechce, ale vždy je prostor k jednání a ke snaze mírového řešení. I tehdy, když se to nezdá. A když už se tak nestalo do této chvíle, ať se aspoň nyní dělá vše možné i nemožné, aby násilí bylo ukončeno a aby ruská vojska co nejrychleji přestala střílet a odešla domů.
Je prezident Putin opravdu velkou hrozbou nejen pro nás, ale pro celý svět tak, jak to slyšíme a čteme v médiích?
Putin měl už dost ponižování Ruska a marných snah své země o respekt Západu. Vyhodnotil (podle mne naprosto předčasně), že Rusku hrozí ze Západu akutní nebezpečí a že pokud mu nikdo nenabídne záruky bezpečnosti, zajistí bezpečnost pro Rusko sám. A nyní kvůli tomuto vyhodnocení umírají lidé. Ale pozor, nedělejme si iluze o tom, co by nastalo po něm. Podobné iluze si Západ dělal mnohokrát: svrhneme tamtoho autokrata a osvobozená země se vrhne po západních hodnotách, volbách, kokakole a hamburgerech. Dopadlo to vždy špatně: rozvratem země nebo příchodem ještě radikálnějších autokratů. Co nabízí ruská politická scéna za alternativu k Putnovi? Ne, blogger bez politického vlivu protežovaný Západem to není. Jsou to komunisté a nacionalisté. Žádné jiné reálné síly proti Putinovi v Rusku nejsou. Je to smutné, ale je to tak. Rusko s Putinem není k Západu přátelský stát, ale Rusko bez něj nebude lepší.
Když už jsme zmínili média. Vy jste vystudovaný novinář a jako tajemník prezidenta Klause máte zkušenosti i z druhé strany. Jak vnímáte uzavření, likvidaci alternativních médií?
Zažili jsme to už několikrát, naposled kolem koronavirové kampaně. Moc vždy využije každé krize k utažení šroubů. A když zrovna žádná krize není na obzoru, moc si ji vyrobí. Největší lumpárna je to, že neexistuje rozhodnutí konkrétní autority, že neexistuje zdůvodnění, vůči kterému je možné se odvolat a které by šlo soudit. Vláda má špatné svědomí, tak provádí likvidaci názorové plurality pokoutně.
Svět už nikdy nebude stejný jako před válkou, jak a v čem se změní?
Férově vzato, svět nikdy nebyl nedělní školou. Dějiny světa jsou dějinami tvrdých střetů různých zájmů a ambicí. Epizoda relativní prosperity a klidu končí. Více se ale zajímejme o to, v čem se mění svět kolem nás, svět našich každodenních životních podmínek. Dosavadní normální svět se hroutí a přicházejí nenormálnosti všeho druhu. Máme si prý na ně zvykat. No, já si na ně zvykat nechci.
Jak vnímáte chování a pomoc Čechů vůči Ukrajincům?
Pomáhat je ušlechtilé. Ale leckdy jde jen o předvádění. Každý je dnes velkým Ukrajincem. Přitom velká část našeho národa ještě včera chovala k Ukrajincům hluboký despekt. Je to taková naše specialita. Na Západ se klanět, Východem pohrdat. Všichni ti Rumuni, Poláci, Ukrajinci i třeba Vietnamci byli považováni velkou částí veřejnosti za nekulturní pologramotný barbarský póvl, mezi kterým nemá cenu rozlišovat. I ti Ukrajinci v Milovicích v sovětských uniformách (v Milovicích vyrostli třeba bratři Kličkovové) byli prostě Rusáci. Stejně jako Brežněv či Grečko, Rusové stejně jako Ukrajinci. Stejní lidé najednou část jedněch včerejších Rusáků adorují, druhou část nenávidí. Těm bych rád vzkázal: moje babička byla Ukrajinka. Jmenovala se Alexandra Sobčuk. Ale nejen z tohoto důvodu jsem nikdy neměl tendenci považovat nezápadní národy a etnika za podlidi. Nemluvím teď o těch, kteří si cení každého lidského života, lidského osudu, ale pro všechny ty ostatní, kteří chodí olepeni modrožlutě jen proto, aby demonstrovali svou konjunkturální angažovanost, mám tento vzkaz Já jsem spolu s vámi včera Ukrajinci nepohrdal, dnes proto nemusím s vámi horlivě prohlašovat, jaký že jsem Ukrajinec.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
