Máte rádi lichotky? Ne každý to s námi ale myslí dobře

„Pochválit, povzbudit je umění. Důležité je odhadnout správnou chvíli, slova, ale i tón naše hlasu. Striktní pochavala, protože to šéf říct tedy už musel, je stejně nehodnotá jako přesládlý a jízlivý tón,“ vysvětluje Alena Hájková, která se léta věnuje nejen osobnostnímu rozvoji. Důležité je povzbudit, pomoci lidem, kteří tápou, hledají svůj styl, vkus, ale třeba jim nejde dobře ani práce od ruky. Chválit do nekonečna ale nejde. Vše má své hranice.

„Myslím si, že chválit je potřeba. Důležité ale je, od koho tato slova přichází. Pokud máme k tomuto člověku důvěru, má za sebou nějaké výsledky, pak jí můžeme věřit a stavět na ní. I když je pochvala velmi důležitá, především u dětí ve škole, protože tam se rozvíjí sebevědomí člověka, neměli bychom na ní přiliš lpět. Věřit sám sobě je daleko cennější a trvalejší. Ne každý to s námi myslí dobře,“ dodává Hájková.

Ženy se rády nadchnou, když jim muži lichotí. Ne každý to ale myslí vážně, a tak pokud se něžné pohlaví na lichotku „chytne“, může později dojít k velmému zklamání a zranění dušičky. Muži, kteří jsou mistři v lichotkách, dobře ví, která slova jsou ta správná. A pokud se žena chytí na udičku, lovci přestávájí mít zájem. Na druhou stranu, nekteří muži neumí vyslovit ta pravá slova. Svůj cit, dávají na jevo pohlazením, pohledem. Podstatné je, aby za vším, co opravdu myslíme vážně stály činy. Jinak je to vše jen hra.

Proto věřte především svým vlastním úsudkům, hodnotám, protože každý z nás máme v sobě něco kouzelného, nezaměnitelného. Každý jsme originál.