Striktní etiketa je pryč, ovšem vycházet s lidmi je pořád stejné umění

28. 6. 2021

Autor: Jana Černá

Alena Hájková

Redaktorka

Pozdravit úklonem, smeknout klobouk, “políbit” ruku dámě. To bylo ve 20. století bylo především za první republiky ve vyšších kruzích naprostou samozřejmostí. A bylo jedno, zda se lidé potkali ve firmě, na ulici nebo na návštěvě. Proč dnes slušnost vypadá jako slabost?

Bez zapnutého saka, dobře vyčištěných bot a upraveného zevnějšku nebylo možné začít se ženou jakoukoliv konverzaci. Prohřeškem byla u mužů nejen zapálená cigareta, ale také ruka v kapse. Muži v bance a na vyšších pozicích nosili společenský oděv, doplněný deštníkem a kloboukem. Majitelé firem pak chodili v oblecích a kravatách i doma. Manželky těchto významně postavených mužů byly v domácnosti, přesto služebná byla samozřejmostí. Dlouhé šaty, sukně, zapnuté halenky či kostýmy nosily v zaměstnání již například sekretářky, stejně jako u mužů doplňkem býval klobouk a rukavice. Celkově oblečení, účes a líčení u žen bylo pojímáno více konzervativně.

U stolu striktní pravidla

Významnou roli hrálo také stolování. Když žena ve společnosti vstávala od stolu, muži povstali a ve stoje se se ženou rozloučili. Bez muže – hlavy rodiny společná večeře nebo slavností oběd nemohl vůbec začít. Jíst a hovořit začínal vždy první otec. Vyšší vrstvy doma jedly z porcelánu a do domu na jídlo nebo na odpolední čaj byly zváni výhradně vybraní hosté. Významnou roli hrála společenská konverzace. K dobrým mravům patřila spisovná čeština a vytříbená konverzace. Hovorová čeština nebyla ve vyšších kruzích možná. Děti byli rodiči vedeny k tomu, aby zdravily, poděkovaly, ale také aby nezasahovali do hovoru dospělých. Dnes se naopak prosazuje, aby děti byly součástí společenského dění a na to, zda poděkují, či poprosí se velký důraz neklade. Na druhou stranu tehdy nebylo zvykem chválit, a to nejen děti, ale i dospělé.

Slušnost dnes vypadá jako slabost

Hodnoty, jako je slušnost, pokora a respekt k okolí působí bohužel dnes jako projev slabosti. „V minulých dobách se velmi dbalo na úctě ke jménu, ke konkrétnímu člověku, k jeho profesi, k autoritám. Dnes jsme k sobě méně ohleduplní, máme méně sebevědomí. I tyto hodnoty se z nás díky komunismu vytratili a jen pomalu začínají opět nabývat svého významu,“ vysvětluje profesní poradkyně Alena Hájková. V dnešní době se lidé seznamují díky uspěchané době daleko rychleji, více si tykají a komunikuji bez jakýchkoliv obřadností, bez kterých by si dříve lidé rozhovor vůbec nedokázali představit. Velký vliv na zjednodušení pravidel etikety mají také otevřené hranice. Mnoho změn jsme přebrali z Ameriky.

Žena jako rovnocenný partner

Velkou změnou se stalo postavení ženy ve společnosti. Ženy dosahují vyššího vzdělání. Běžnou součástí profesního týmu je žena manažerka, jednatelka nebo žena na vedoucí pozici. Dnes mohou ženy za muže platit v restauracích, zvát je na pracovní schůzky, prosazovat vlastní názor, požadavky a tím se stávají pro muže rovnocennými partnery. Přesto by však měla být ženám ze strany mužů projevována úcta. Také způsob oblékání je v dnešní době daleko volnější. V zaměstnání se u žen tolerují krátké sukně, sandály, sportovnější oblečení, účes nebo doplňky. Ke svátečně prostřenému stolu usedáme jako rodina dnes již více ve výjimečných případech. Se svými známými, obchodními partnery se scházíme více v restauracích nebo na společenských akcích, takže významná role rodiny se pomalu vytrácí. Olíznout příbor, lžičku od kávy bylo dříve naprosto nepřípustné. Spisovná čeština je nahrazována mnoha slangovými výrazy. A to nejen v hovoru, ale také v písemné formě. Komunikace je hrubší, násilí se stává samozřejmostí. Lidem je předkládáno více negativních než pozitivních zpráv a informací. Je to dobou nebo je to v nás?

Vycházet s lidmi je umění

Přesto, že se klade velký důraz na individualitu člověka a rozhovory mezi lidmi jsou daleko otevřenější, přesto, že společenské vědomí a s ním i určité společenské zvyky se stále mění, umění vycházet s lidmi bylo je a bude vždy opravdovým uměním.