Rodinné zázemí. Emotivní příběh adoptované dívky

Jana Černá

V maminčině náručí | Foto: se souhlasem Alka Hájková
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Na začátku života se mi v Indii dostalo krásné rodiny a je mojí povinností a prioritou tento dar splatit zase rodině svojí. Snad se mi to podařilo a kruh se pomalu uzavřel, vypráví svůj příběh Alka Hájková, který pomohl několika rodinám rozhodnout se adoptovat děti.

Alka na návštěvě Indie | Foto: Jan Hájek

Asi jsem byla první orientální dívka nastálo žijící v této republice. To, že jsem adoptované dítě, jsem od rodičů přijala v předškolním věku jako samozřejmou informaci, nad kterou jsem se nijak traumaticky nepozastavila. Nepřinesla mi bezesné noci ani útěk z domova. Nebyl důvod. A to opět díky rodičům a jejich citlivosti na situace i vztahy.

Lidé v Československu ale na „jinakost“ nebyli ještě zvyklí, což jsem pocítila na základní škole, stejně jako spousta jiných, kteří se také něčím odlišovali. Tak jak to děti umí, pravdivě a nediplomaticky vyjadřovat své názory, i mně dávaly najevo, že jsem jiná než ony. Stejné bylo nepochopení ze strany jejich rodičů a projevila se tu i nepřipravenost učitelů a vedení školy, což bylo více než nepochopitelné.  Na druhou stranu jsem věděla, že se musím přizpůsobit podmínkám života tady v Česku, přesto, že můj život byl značně ovlivněn indickými kořeny.

Kniha PRAHA-DILLÍ, život mezi dvěma světy | Foto: Barbora Ondřichová

S adopcí mě pojí jedna z mých aktivit odehrávající se až po mnoha letech. Když naši kluci vyrostli ze svého dětského oblečení, nabídla jsem ho kojeneckému ústavu v Praze v Krči. Slovo dalo slovo a vedení mě požádalo o besedy s rodiči, kteří by si rádi osvojili děti, ale chyběla jim potřebná odvaha či zkušenosti. Nějaký čas jsme se společně setkávali, vyprávěli si o vzájemných pocitech. Naslouchala jsem jejich argumentům a oni zase mým. Bylo to příjemné a inspirující.

Alka při křtu knihy PRAHA-DIllÍ se synem Janem a na obraze Jadrana Šetlíka | Foto: Jaroslav Hauer

Po letech jsem byla nakupovat na Smíchově v tehdejším Carrefouru a lehce do mě vrazil vozíkem takový malý klučina. Otočila jsem se a v tu chvíli na mě zavolala nějaká paní: „Jé, to jste vy?“ Vůbec mi žádné propojení nenaskočilo, ona si toho všimla a pokračovala: „My jsme si tady toho chlapce vzali, vy už se asi nepamatujete, že? Pomohla jste nám v kojeňáku se rozhodnout.“ Setkání a zpráva mi udělaly velkou radost a tomu chlapečkovi jistě ještě daleko větší. Našel domov a lidi, kteří mu dali to nejcennější. Zázemí i lásku. Vím, o čem mluvím.

Proč je důležitá rodina, zázemí, vztahy? Nejen o tom vypráví velmi zajímavá kniha PRAHA-DILLÍ, život mezi dvěma světy, která je doplněna cestopisnými zážitky po Indii, kterou autorka po mnoha letech navštívila. Neobyčjný příběh indické dívenky, která se hříčkou osudu dostane do české diplomatické rodiny.  Přinesla Alce štěstí, jak se vyrovnala s předsudky lidí, životem na odlišném kontinentu?

Do rodné Indie se již jako dospělá po mnoha letech vrací. Jak na ní zapůsobila, jaké dojmy a zážitky si z Indie odváží?

V knize zažijete autenticitu dnešní Indie z pohledu nejvyšší kasty.

 

 

 

Kniha PRAHA-DILLÍ, život mezi dvěma světy

2