Proč neradi opouštíme svoji komfortní zónu

Foto: Pixabay
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Každý z nás alespoň na chvíli zatouží po změně. Někdy zásadní, jindy malé. Žijeme v určitém společenství pravidel, potřeb i pocitů, které nám dávají jistotu. Vystoupit ze své komfortní zóny může být nejen složité. Co vše je zapotřebí?

Komfortní zóna nás může jak chránit, tak uzavírat. Pokud chceme mít „své jistoty“, pak nám výstup z ní nevyhovuje, protože jsme v takovém psychickém stavu, ve kterém nepociťujeme ani stres, ani obavy či úzkost.

Naopak tyto pocity v nás může vyvolat vystoupení z ní, tedy získávání nových vjemů, pocitů a zážitků, o kterých nevíme, jak si s nimi poradit. Můžeme cítit zranitelnost, nejistoty, které nám způsobují stres, potřebu se vrátit do „svých jistot“. Těžko se nám pak ale mění vzorce myšlení, které jsme přijaly jako svoji úspěšnou strategii.

Pokud se ale budeme chtít přeci jenom něco změnit, je zapotřebí začít s málem. Dávat si menší úkoly, delší časová období a najít si to, o čem jsme přesvědčeni, že je nám to příjemné a neucícíme pocity strachu. Je důležité sama sebe přesvědčit, že je to, co chceme nového pro nás dobré, příjemné. Tím se takéosvobodíme od zažitých vzorců.

Do své komfortní zóny se můžeme zase kdykoliv vrátit načerpat energii, přemýšlení o nových strategiích, hodnotách. Stejně tak, jako se rádi vracíme domů, svého známeho prostředí, které nás chrání před okolním světem. Důležité ale je se při jakýchkoliv změnách cítit přirozeně, netlačit na pilu u sebe, ani okolí.

Autor: Jan Čížek