Palác pražských Čechů. Jedna z nekrásnějších secesních staveb v Praze

Autor: Mgr. Vlastimil Ježek

Obecní dům, restaurace | Foto: Obecní dům
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Kdysi stával v jeho místech Královský dvůr založený Václavem IV. Víte, o které pražské památce je řeč? O jedné nejkrásnějších secesních staveb hlavního města, o Obecním domě.

Foto: Obecní dům

 

I přes spory a různice  

„Zámožní Pražené českého původu potřebovali na počátku minulého století nějaké nové kulturně-společenské centrum,“ vypráví mi na slovo vzatý znalec Obecního domu Jiří Bukovský. „Měli také potřebu reprezentovat se proti německy mluvícím Příkopům. Proto vlastenecká Měšťanská beseda iniciovala založení tohoto domu.“

Nebyly bychom snad ani v Čechách, kdyby ovšem počáteční nadšení záhy nevystřídaly spory a různice. „Ve dvou kolech architektonické soutěže se nepovedlo vybrat vítěze,“ dozvídám se dál, „a tak městská rada nakonec roku 1903 šalamounsky rozhodla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, původně odmítající do soutěže vůbec jít.“

Oběma se jim společně během devíti let povedlo postavit stavbu nejen krásnou – v duchu tehdy už doznívající secese, ale i na tu dobu velmi moderní a rozsáhlou. Svou rozlohou je větší než Národní divadlo i Rudolfinum. Napočítali byste v ní na 700 místností. A třeba jen lustrů tam visí na 5000.

Secese, kam se podíváte

S mým průvodcem stojíme ve vstupním foyer. „Napravo jsou vstupní dveře do francouzské restaurace, nalevo do kavárny s nádhernými lustry,“ ukazuje mi Jiří Bukovský. „Tento pohled se Pražanům poprvé naskytl v roce 1910. To bylo otevřeno přízemí. Až o dva roky později mohli návštěvníci vystoupat až do prvního patra a otevřít dveře do jednoho z nejkrásnějších sálů u nás.“ Smetanovu síň zdobí krásné stropní vitráže, dvě sousoší od Ladislava Šalouna po stranách pódia i stropní a nástěnné malby od Karla Špillara.

Po obvodu prvního patra se nacházejí salonky a sály, na jejichž výzdobě se rovněž podíleli přední umělci oné doby. V tak zvaných dámských saloncích sedávaly dámy a popíjely kafíčko. Zatímco Cukrárna se pyšní bohatou výzdobou, která je inspirována empírem, vedlejší salonek Slovácký zase zdobí různé prvky z česko-slovenského pomezí. Salonek Boženy Němcové je sice nejmenší, ale má velmi barevnou dominantu v podobě kašny z mramoru, mozaiky, keramiky a kovu. Další salonek se původně jmenoval Srbský, ale po smrti Františka Ferdinanda d´Este byl přejmenován na Orientální a u toho už zůstalo. Grégrovým sálem začínají prostory určené k besedám. Těch se účastnili muži a diskutovali tu o vážných věcech, hlavně o politice. Však výzdoba Grégrova, Palackého, Riegrova anebo Primátorského sálu je mnohem méně hravá. Je slavnostnější a najdeme tu díla nejvýznačnějších umělců doby před sto lety – Františka Ženíška, Jana Preislera anebo Alfonse Muchy. A všimněte si i jedinečných lustrů. Ty dodala firma Křižík. Anebo zajímavosti, na kterou mě můj průvodce, upozorňuje v Primátorském sále. Tamější černý dubový nábytek je gravírován pravým stříbrným prachem! Prohlídku si zaslouží i „lidový“ suterén s Plzeňskou restaurací, jídelnou a americkým barem, druhým nejstarším v Evropě. Povšimněte si tam všude zejména krásných kachlů na podlahách i na stěnách.

Dva zápisy do historie našeho státu

Mimochodem, právě v saloncích Obecního domu po 17. listopadu jednali zástupci Občanského fóra v čele s Václavem Havlem s delegací tehdejší komunistické vlády. Tady se psaly naše novodobé dějiny. A do historie české, respektive československé státnosti se zapsal i balkón nad hlavním vchodem. Právě odtud byla vyhlášena 28. října 1918 Československá republika. Vedlejší náměstí, které se do té doby jmenovalo Josefské, bylo pak přejmenováno na náměstí Republiky.

 

Zdroj: Obecní dům

7