Redaktorka
Potřeba pomáhat je zakořeněná v mnohých z nás. Pokud jste altruisti, považujete tuto činnost téměř za samozřejmost. Jiní rádi pomáhají úspěšným a výrazným osobnostem. Pokud ale za naši vstřícnost nejsme patřičně ohodnoceni, dostáváme se do negativních stavů, energií, pocitů nedocenění apod.
„Já jsme pro něj udělal tolik a uznání nikde,“ svěřil se pan Václav. „Pomohl jsem kamarádovi odnosit těžký nábytek před rekonstrukcí, nanosit ho potom zpátky a už se neozval.“ Jeden z mnoha příkladů, který člověka právem zamrzí. Vyrovnat se s pocity, že už nejsme potřební, vztah tím skončil a nebyl správně doceněn? „Pokud dopředu nebyly stanoveny jasné podmínky, že tuto službu děláme zdarma, je to jen naše iniciativa a laskavost, kterou jsme projevili,“ říká Alka Hájková z agentury profesního a osobního rozvoje. „Když se nám nedostane patřičného poděkování, dalšího kontaktu, je potřeba si říct, že toho, kdo pomáhá to posunuje dál. Měl by mít radost, že to na rozdíl od člověka, kterému službu, pomoc poskytnout dokázal. Především je potřeba si vážit za své dobré činy sama sebe. Očekávání slov díků, ohodnocení našich skutků se cesta k frustraci.“
Na druhou stranu je zapotřebí si říct, že jsme dotyčnému pomohli rádi. A pokud nevidíme odezvu, do dalších aktivit je lepší pro nás psychický klid se do dalších aktivit nehnat. Stavět vztahy na tom, že někomu budu do bezvědomí pomáhat, ustupovat, aby mě přijal je špatně. Někteří lidé jsou ale na druhých závislí, očekávají, že je neustálým nabízením sebe, svých služeb na úkor svého já druzí přijmou mezi sebe. „Nosím mu noty, nástroje, starám se, aby byl včas na pódiu, na něco nezapomněl. Ale mě je takhle dobře,“ vypráví jedna z administrativních pracovnic slavné osobnosti. I to je jeden z příkladů potřeby pomáhat, ale i o pocitu vlastní důležitosti.
„Toto jsme zažila například v šoubyznysu, kde ti, co neustále nabízeli něco osobnostem, tím získávali pocit nejen důležitosti, ale i úspěšnosti. Jsou přesvědčeni, že jsou také tak úspěšní, protože se mezi tyto lidi dostali. To už je ale někdy určitý druh závislosti a posedlosti, na který jsou osobnosti zvyklé, takže čekat na slova díků, docenění je téměř zbytečné. Oni si umí sami říct, co chtějí. A protože jsou dennodenně konfrontovány s nějakými nabídkami, často už ty další ani nevnímají. Ale ti, co jim jsou stále nablízku o slova chvály až tak nestojí, jim stačí pocit, že se pohybují mezi svými vysněnými idoly,“ dodává Hájková.
Nakonec je nejlepší si sebevědomě říci, že to, co jsme udělali je především naší dobrou vizitkou, za kterou je nám odměnou náš dobrý pocit. A to není málo. Záleží jen na míře, jako ve všem.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.