Redaktorka
Bezpečnostní poradce Andor Šándor v exkluzivním rozhovoru pro VIPosobnosti.cz připustil, že se i Západ dopustil strategických chyb. Jak dlouho bude tento válečný konflikt trvat, jak komentuje projevy Zemana a dalších státníků, v čem se liší generálův názor na to, jestli to měl Putin předem naplánované?
Pane Šándore, pojďme k velmi nepříjemnému tématu těchto dní. Situace na Ukrajině je napjatá. Jak daleko podle vás Putin zajde?
To je dobrá otázka. Tento čtvrtek ráno Putin ve svém projevu řekl, že chce demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu. Demilitarizovat znamená oslabit a rozbít schopnost armády se bránit jako celek na strategické a operační úrovni. K tomu bude používat všechny dostupné letecké údery na velitelská řídicí centra, spojovací centra, protivzdušnou obranu, radary, centra zpravodajců, letiště a samozřejmě na sklady munice. Protože armáda, která nemá munici, je k ničemu. Akorát přehlídka obrovského množství železa. Takže to je asi první cíl. Druhý cíl je stabilizace ruské kontroly na Donbasu, to znamená elimininovat možný ukrajinský odpor při rozšiřování hranic separatistických republik až na správní hranice Donbasu. To je další úkol. Osobně jsem skeptický k tomu, že by Rusko chtělo ovládnout celou Ukrajinu včetně velkých měst. K tomu nedisponuje potřebnými silami a prostředky. Navíc určitě nechce uváznout v bojích v městských aglomeracích, což by znamenalo obrovské ztráty na životech. Rusové už mají zkušenost z Grozného a také všichni pamatují Stalingrad. Ale je to jeden ze způsobů, jak se Ukrajinci mohou efektivně bránit proti ruskému nepřátelství.
Denacifikace je něco, co zní tak zlověstně. Ale vláda v Kyjevě, byť se nepochybně také dopustila chyb při řešení problémů na jihovýchodě Ukrajiny, se nedá označit za nacisty. To, že jsou na Ukrajině nacistické krajně pravicové skupiny lidí, které vzývají Stepana Banderu a oslavují některé elementy SS, je samozřejmě varující. To je fakt, který jsme na Ukrajině přehlíželi. A Rusko si to dobře pamatuje z druhé světové války, ale i období následujícím po ní. Jestli se speciální síly se záškodníky GRU pokusí zajmout politické vedení Ukrajiny, to v tuto chvíli nevím, ale dost těžko si umím představit, jak by byli schopni udržet změnu režimu tak, aby byl proruský, ale zároveň aby zemi nějakým způsobem kontroloval.
Čtěte také: To, že by Rusové chtěli zabrat Kazachstán, je naprosto nesmyslná úvaha, říká Andor Šándor
V Putinově čtvrtečním projevu pro mě byl nejhorší moment, kdy Putin hrozil, že pokud bude západ Rusku bránit v tom, jak chce dosáhnout vlastních bezpečnostních cílů, tak je schopno použít cokoliv. Přesně ho necituji, ale měl na mysli nepochybně jaderné zbraně. A takto nejednal ani Chruščov v době vážné karibské krize a studené války. Tohle je zlověstné. U Putina bylo vždy symptomatické, že mluvil bez emocí, byl takový neslaný nemastný. Ale pondělní asi hodinová řeč spolu s tou čtvrteční obsahovala emoce. Což nám jednak říká, že je člověk k něčemu rozhodnut, a zároveň si myslím, že by to mělo být předmětem odborného sledování z řad lékařské obce. Protože tento projev je přece jenom určitý posun, který může rozhodování lidí v Kremlu přibližovat nějaké iracionalitě. Nemá cenu se tady dohadovat, jestli je Putin šílenec, nebo není šílenec, a že šílenci se mají izolovat, jak říká prezident Zeman. To jsou takové řeči, které, jak jsem asi pochopil, prezident říct měl a musel, ale neměli bychom je podceňovat. Ruské odhodlání do toho takto jít musí mít nějaký impuls. Řekněme si na rovinu, že ostentativní přehlížení některých legitimních ruských požadavků v rámci nedělitelnosti bezpečnosti a v rámci evropské bezpečnosti byly k diskusi. Jejich obava o ruskojazyčnou menšinu na jihovýchodě Ukrajiny byla také pochopitelná. Ovšem způsob, kterým toho Rusové chtějí dosáhnout, je naprosto neakceptovatelný.
Říkáte, že preziden Zeman „to říct musel“. Proč tedy najednou mluví jinak, než je vnímán?
Nemůžu komentovat, co si myslí pan prezident, ale podle mého názoru ne že by to doslova musel říct, ale ví dobře, že ruský postup je neobhájitelný. Použití vojenské síly ve 21. století je něco, co nemůžeme akceptovat. Také sám připustil, že se mýlil. Takových, co jsme se mýlili, bylo mnohem víc. Protože jsme nahlíželi na Putina a na celé ruské vedení civilizovanýma očima Středoevropanů, ale netušili jsme, že povýšili lež na normu. Stále nám říkali, že zaútočit nechtějí, že cvičí, že se stahují a podobně. A nakonec se ukázalo, že flagrantně lhali.
Nejednal Putin takto proto, že byl k tomuto kroku donucen?
V tom se liší můj názor od těch, kteří si myslí, že to měl dávno naplánováno. Možná, že to měl jako eventualitu řešení, ale podle mě se rozhodl až před nočním telefonátem s Macronem, kterému vymlouval schůzku s Bidenem. To už tedy musel být rozhodnut, protože věděl, že nemá cenu sjednávat schůzku s Bidenem v den, kdy chce Rusko napadnout Ukrajinu. Podle mě Putin dospěl k závěru, že nemá co ztratit. Dospěl k závěru, že na jeho požadavky nepřijde jím kýžená a žádaná odpověď. Řekneme si na rovinu, že všechny požadavky akceptovat v žádném případě nebylo možné. Dává najevo, že sankce ho nijak nepoloží, a ví dobře, že když nakonec ty sankce mají přijít, jednotlivé země budou sice nahlas odsuzovat Rusko, ale budou se dívat i na svoje ekonomiky. Zvlášť v této postcovidové době. Nebudou chtít přijít o relativně laciné zdroje nerostného bohatství, které z Ruska plynou. Putin testuje naši jednotu a Rusové si velmi pečlivě všímají toho, jak se naše verbální jednota projevuje v praxi. Do jaké míry jsou naše vyjádření silná, a do jaké jen silácká. Myslím, že to v Kremlu dobře vidí, a proto to prostě zkouší.
Už jste tady krátce zmínil karibskou krizi, která byla v roce 1963. Vidíte v tomto ukrajinském konfliktu nějakou analogii s ní?
Spíše ne. Tehdy USA rozmístily jaderné střely v Turecku, na což reagovalo Rusko tím, že chtělo vybudovat odpalovací rampy na Kubě. Drobná analogie je tu asi v tom, že se Rusko brání tomu, aby se k jeho území přibližovaly odpalovací zařízení střel, které jsou schopny dosáhnout Moskvy během několika minut. Pokud by takováto zařízení byla na území Ukrajiny, je to jen 900 kilometrů do Moskvy, což je zanedbatelná vzdálenost pro čas doletu takové střely. Problém je také v poloze, a to si řekněme na rovinu, že jsme přehlíželi ruské zájmy. Že jsme se tvářili, ať si Rusové povídají, co chtějí, my si stejně uděláme, co chceme. A udělali jsme řadu chyb. Obrovskou chybou bylo bombardování Srbska, byť pod omluvou, že budeme bránit genocidu Srbů vůči Albáncům. Nemyslím, že by to bylo zas tak jednoznačné. Nebo že jsme podpořili odtržení Kosova od Srbska bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Rusko se ohání tím, že se Američané rozhodli odstranit Saddáma Husajna také bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Ale už Rusové nechtějí vnímat to, že neplatí, že když někdo krade, tak já můžu taky. To jsou prostě věci, kterými se oni budou ohánět a ve svých očích si to berou jako ospravedlnění. A aktem, který provedli na Ukrajině, říkají: „Vy nám do toho nebudete mluvit. My si to tady budeme kolíkovat, jak uznáme my za vhodné.“
Může tato událost změnit svět?
Už jsem někde řekl, že Vladimir Putin zavřel dveře diplomacii a otevřel dveře, ze kterých silně vane kremelský mráz nové studené války. To je podle mě asi realita. Protože v situaci, kdy povýšili lež na normu a nikdo jim nebude věřit, budou diplomatická jednání asi hodně skomírat. Byť teď volal Macron Putinovi. Samozřejmě nevím, o čem všem si povídali, ale diplomacie má hodně zavřené dveře.
Co podle vás z této situace vytěží Čína?
Čína své kroky nahlíží prizmatem svých vlastních bezpečnostních zájmů a problémů. Vyhlášení, že nezávislý stát si na svém území může dělat, co chce, je pro ni strašné. A samozřejmě myslí na svůj Tchaj-wan. A je tady velký problém v tom, že my jsme sice řekli, že do války s Ruskem kvůli Ukrajině nepůjdeme, ale prohlášení Američanů ohledně případného napadení Tchaj-wanu Čínou už tak jednoznačné není. Je poměrně dost ambivalentní a lze si z něj vyčíst cokoliv. Myslím, že Čína nechce válčit, to není v jejím zájmu. Ale podporuje Rusko verbálně, protože ví, že to svým způsobem oslabuje jejich společného protivníka, kterým jsou USA. Každopádně si nemyslím, že by aktuálně byl nějaký zájem ze strany Číny jít do nějakého konfliktu.
Jste velmi zkušený generál. Na jak dlouho odhadujete tento boj. Mluví se o několika dnech…
To je těžká otázka. Rus má nějaký plán. A ten plán mu může zhatit cokoliv. Už jenom míra, do jaké bude schopna a ochotna se bránit ukrajinská armáda. Čím více, tím více budou do konfliktu Rusové zabředávat, tím víc je válka bude stát peněz, tím větší bude pravděpodobnost zvyšování počtu mrtvých a jejich vožení v zinkových rakvích do Ruska. Tím bude klesat podpora války ze strany ruské veřejnosti, pokud tam nějaká podpora je. A to může Putinovi podkopávat pozici v Kremlu, protože dnes je přece jenom trošku jiný svět a akceptace počtu mrtvých nebude u ruské společnosti tak úplně jednoznačná. Konflikt může trvat dlouho, pokud by se ve městech vytvořil ozbrojený odpor proti Rusku. Jak už jsem zmínil, bojovat ve městě je něco, čemu se každý rád vyhne. Byly by tam obrovské ztráty. A Rusové jsou si toho vědomi. Ale uvědomují si to i Ukrajinci. Záleží do jisté míry i na tom, do jaké míry se ukrajinská armáda, a nejen ona, odhodlá k nějakému způsobu partyzánského boje. Čím větší odpor bude Ukrajina klást, tím může být konflikt delší. Pokud Ukrajina rezignuje na svou obranu, může být konflikt relativně krátký, v řádu několika týdnů. Ale nevím, nevidím nikomu do hlavy. Ještě tam je problém případné instalace nějakého proruského režimu, což vidím z jejich strany jako žádoucí, ale na druhou stranu velmi obtížně, aby ten proruský režim byl schopen zem kontrolovat. Opravdu se mi těžko odhaduje, jak to může dál probíhat.
Rozhovory: VIP osobnosti Alky Hájkové.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
