Redaktorka
Boží Dar v Milovicích se v noci ze středy na čtvrtek proměnil v místo seriálové apokalypsy. Filip Renč tu s třísethlavým štábem natáčel nejnáročnější scénu své kariéry pro seriálovou Sanitku.
Výbuchem rockového klubu Černá díra vrcholí druhá řada, která navazuje na legendu z osmdesátých let. Jde zároveň o významný milník, scéna představuje jednu z nejsložitějších v dějinách českých seriálů.
Bývalé kino, do kterého se chodili bavit ruští okupanti, je ve středu večer obrazem zkázy. Vytlučená okna, vchod bez dveří, na chodbě se válí trosky zřícených nosníků a všemožné harampádí. Filmaři v bývalém vojenském objektu úřadují už třetí den. Nejdříve museli interiér zchátralé budovy proměnit v rockový klub. Stěny největší místnosti pokryl černý samet a okna byla kvůli iluzi noci zatemněna. V jednu chvíli se tady tísnilo sto šedesát tančících komparzistů, Vilém Čok s kapelou a dalších sto čtyřicet členů štábu.
Všichni čekali na jediné, až se na ně zřítí strop. Ve fiktivním klubu Černá díra totiž vybuchne plyn. Ve třináctém díle Sanitky II, která se točí od poloviny září, je neštěstí samozřejmě pod kontrolou. „Jak návštěvníci klubu hopsají, skřípne tančící dav plynové potrubí, prostor se naplňuje plynem a kytarista ho omylem odpálí,“ vysvětluje Filip Renč před vchodem do zubožené budovy a pokuřuje přitom z doutníku.
„Je to největší událost z celého seriálu, co se týče techniky a realizace. Měla by to být efektní i emotivní scéna,“ dodává režisér a pochvaluje si zkušenost z natáčení snímku Requiem pro panenku, který rovněž končí obřím požárem. „Kolikrát jsem měl takové déjà vu, jsou tady podobné situace. Nasazení štábu a věrohodnost je maximální.“
Renč má žlutou bundu a je ho v davu dobře vidět navzdory tomu, že se tu hemží desítky záchranářů v oranžovém, červení hasiči a policisté. Klub obklopují vozy záchranné služby i požárníků, večer přiletí vrtulník. S úsměvem se kolem zatím prochází desítky komparzistů s obvazy na hlavě, na rukou a s rudým make-upem na tváři. Natáčením protřelé křoví, kterým je Aneta Ulrichová, za chvíli záchranáři vyvezou na nosítkách. Nosit na tváři celý den umělou krev prý není nic příjemného.
„Problém je v tom, že nemůžu ovládat mimické svaly, jinak se to potrhá. Je to dost nepříjemné,“ brblá asi dvacetiletá dívka. Ještě včera představovala zavalenou oběť v sutinách. Spadlý strop se mimochodem stane osudným celé kapele kromě Viléma Čoka, který vyvázne. Zraní se také pilot vrtulníku Jan Budař.
Na scénář, který psal syn autora první Sanitky Ivan Hubač, dohlížel šéf pražské záchranky Zdeněk Schwarz. Natáčení je osobně přítomen a je vlastně jediným skutečným lékařem na place. Scéna z Černé díry je smyšlená, sám ale na vlastní kůži podobnou situaci zažil při požáru hotelu Olympic. „To byl extrém. Výšková budova, hasiči se tam nemohli dostat. Lidi začali vylézat do oken, báli jsme se, že začnou skákat dolů,“ vzpomíná na dramatické chvíle Schwarz. Zkušenost z terénu pomohla předejít některým laickým přehmatům ve scénáři.
„Existuje třeba laická představa, že u velké nehody, kde je hodně zraněných, se jde nejdřív k těm, co nejvíc křičí. My ale jdeme přesně opačně,“ pokračuje zkušený lékař. Daleko víc totiž potřebují rychlý zásah ti, kdo jsou v bezvědomí a slyšet vůbec nejsou. Pokračovat v práci svého otce Jiřího Hubače byla pro jeho syna Ivana velká výzva. Od dřevních dob záchranky se zásadně změnily technologie, neexistovala letecká záchranka. Tak složitá akční scéna je náročná také na dialogy.
Když zombie ožijí
„Píšete především v holých větách. Tam není čas na velká souvětí a moudra. Je to akční scéna, kde se vše odvíjí od toho, aby byl pacient zachráněn. Samozřejmě tam probleskují vztahy. Na to nelze zapomínat, aby to nebyla jen akce pro akci,“ říká Ivan Hubač a prozrazuje, že scéna, která má být podobně dramatická jako záchranná akce při pádu letadla v první řadě, slouží i jako katalyzátor vývoje postav ve třináctém díle. „Tato scéna má následky zejména pro ředitele záchranné služby.“
Když po deváté konečně přijde tma, rozblikají se majáčky hasičských vozů a sanitek, začíná se točit první scéna. Pyrotechnici dostávají pokyn a v oknech se jeden po druhém rozsvěcují plameny, které živí nainstalované hořáky. Během opakovaných zkoušek chytnou rámy oken a hasiči je musí uhasit.
Po dlouhém čekání se jede na ostro, budova se naplní dýmem, záchranáři vynášejí raněné, na vozíku odvážejí dívku, která si ještě před hodinou stěžovala na make-up. V kouři se belhají obvázaní ranění a výjev tak připomíná film Úsvit mrtvých. Umrlci v dalším obraze skutečně ožívají, to když Filip Renč není spokojen s rychlostí, s jakou komparzisté pokládají ty, kdo katastrofu nepřežili do řady vedle sebe. Zombie po hlasitém „Stop“ ožívají, aby vzápětí opět zemdleli v náruči záchranářů.
Kvůli hustému dýmu se musí také několikrát točit příjezd šéfa záchranky Kaderky, ztvární ho Jiří Dvořák. Mercedes není přes hustou mlhu vidět. Zpátky na značku se vrací také víceúčelové vozidlo Golem, které pražská záchranka používá při speciálních příležitostech. Proč by ho také neuvolnila, seriál je pro ni tím nejlepším PR. Helikoptéra se snáší z nebe dvakrát. Kvůli zavalenému Budařovi ji bude řídit jeho seriálový otec Petr Kostka. V první řadě ztvárnil emigranta Mádra a v nových dílech se vrací jako majitel letecké záchranky. Ze staré party hlásí comeback Pavel Zedníček, Zdeněk Srstka, Zlata Adamovská nebo Jaromír Hanzlík.
Natáčení další scény seriálu Sanitka 2 se uskutečnilo 13. června v klubu Černá díra v Božím Daru v Milovicích.
Nováčky jsou Jiří Lábus, Martin Bohadlo a Dagmar Havlová. Ta se nočního natáčení nezúčastnila, protože si během děkovačky po představení Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! ve vinohradském divadle zlomila zápěstí. Jinak ale seriál nekontrolované pohromy míjí. A Renč se bije v prsa, že drží rozpočet i termíny. Diváci by tak druhou řadu Sanitky mohli vidět už na podzim příštího roku.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
