Jak vnímáte chování a pomoc Čechů vůči Ukrajincům?
Pomáhat je ušlechtilé. Ale leckdy jde jen o předvádění. Každý je dnes velkým Ukrajincem. Přitom velká část našeho národa ještě včera chovala k Ukrajincům hluboký despekt. Je to taková naše specialita. Na Západ se klanět, Východem pohrdat. Všichni ti Rumuni, Poláci, Ukrajinci i třeba Vietnamci byli považováni velkou částí veřejnosti za nekulturní pologramotný barbarský póvl, mezi kterým nemá cenu rozlišovat. I ti Ukrajinci v Milovicích v sovětských uniformách (v Milovicích vyrostli třeba bratři Kličkovové) byli prostě Rusáci. Stejně jako Brežněv či Grečko, Rusové stejně jako Ukrajinci. Stejní lidé najednou část jedněch včerejších Rusáků adorují, druhou část nenávidí. Těm bych rád vzkázal: moje babička byla Ukrajinka. Jmenovala se Alexandra Sobčuk. Ale nejen z tohoto důvodu jsem nikdy neměl tendenci považovat nezápadní národy a etnika za podlidi. Nemluvím teď o těch, kteří si cení každého lidského života, lidského osudu, ale pro všechny ty ostatní, kteří chodí olepeni modrožlutě jen proto, aby demonstrovali svou konjunkturální angažovanost, mám tento vzkaz Já jsem spolu s vámi včera Ukrajinci nepohrdal, dnes proto nemusím s vámi horlivě prohlašovat, jaký že jsem Ukrajinec.