Redaktorka
Jedna ze základních učebnic první třídy, která nás již od roku 1547 provází dodnes. Již ve ve středověku se používaly pro výuku čtení a latiny takzvané abecedáře. Staré slabikáře patří mezi nejvzácnější, protože se jich zachovalo jen velmi málo. Jakou historií si tyto oblíbené učebnice prošly?
Tyto naučné knihy začínaly abecedou a pokračovaly krátkými články a básněmi. Jednalo se většinou o úryvky z Bible, a to proto, že je děti již znaly, protože nedělní návštěva kostel abyla tehdy samozřejmostí od útlého věku. Největšího rozmachu se slabikáře dočkaly ve století osmnáctém. Zatímco nám jsou dnes známá slova ‚máma mele-maso‘, za časů Marie Terezie byl kladen důraz především na informace o ‚císař pánovi‘ a zemi rakouské. Používaly je děti městských škol. Po roce 1918 se na českých školách vyučovalo podle 26 druhů různých slabikářů, a to hned v několika jazycích.
Tyto učebnice hrají velmi důležitou roli, a to formování osobnosti dítěte o stránce citové a estetické. Proto se velmi dbalo na jejich ilustrační zpracování. Například v roce 1898 se používaly slabikáře s ilustracemi Mikoláše Alše. V roce 1913 vychází slabikář s názvem Poupata od autora Josefa Kožíška. Právě ten patřil k nejoblíbenějších slabikářům, a to nejen díky barevnosti, ale i velmi kvalitní grafické úpravě. Velmo oblíbená byla knížka pro malé čtenáře Honzíkova cesta i Malý princ. Ilustrátorkou byla Helena Zmatlíková, která se graficky podílela také na slabikáři z 90. let.
Přesto, že především ve 20. století texty ve slabikářích odrážely svoji dobu, a to především politickou, slabikáře českých škol patřily vždy v celosvětovém měřítku k nejlepším nejen po stránce didaktické, ale i estetické. Díky tomu dětem také usnadňovaly výuku. Na ně pak navazovala čítanka i další učebnice.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
