Redaktorka
Další problémy pro lidi. Kromě vysokých cen za elektřinu, potraviny, zvyšování DPH přichází otázka, kam se vydat na poštu. Nedostatkovým zbožím jsou také léky. Co by se muselo stát, aby vláda byla schopna tyto problémy vyřešit? A dovede si Karel Havlíček představit jezdit na koloběžce na Pražském hradě Andreje Babiše? O těchto tématech exkluzivně pro VIPosobnosti.cz.
Pane Havlíčku, vládě dochází peníze. Pojďme k opatřením, díky kterým by je měla opět získat. Česká pošta. Vzpomínám si, že v Německu už 25 lety, kdy jsem tam žila, byly pobočky jenom ve větších městech. Například na vesnicích byly zřízeny v místních menších obchodech, což finančně pomohlo i jim samotným. A tento systém úspěšně funguje dodnes.
To, o čem mluvíte je tzv. projekt Pošta Partner. U počátku projektu jsem shodou okolností byl, ještě než jsem byl v ministerské pozici. Spolu s Českou poštou a s Asociací malých a středních podniků a živnostníků jsme projekt rozjížděli. Jedná se o dobrý koncept a může skutečně nahradit klasické poštovní pobočky. Existuje v Německu, v Rakousku i v České republice. U nás už funguje asi 700 těchto provozoven a je to jedna z cest, jakým způsobem udržet poštovní služby v menších obcích.
Kolem tohoto tématu je velký rozruch a lidé jsou nespokojeni. Podaří se reformu pošty dotáhnout do úspěšného konce?
Podaří, ale ministerstvo, respektive pošta musí jednat zavčasu. Ne na poslední chvíli jako teď. Jestliže ministerstvo jedním dechem tvrdí, že zavře 300 poboček, současně by mělo říct, jak ty služby nahradí. Jednou z možností, kterou doporučujeme, je vytvořit právě koncept Pošta Partner, kdy pobočku provozuje buď podnikatel, nebo město či obec. To bylo naplánováno v transformaci v roce 2021, ale bohužel v roce 2022 se s tím neudělalo vůbec nic. Teď se to všechno dohání pozdě a výsledek máme před sebou.
Lidi trápí také nedostatek léků jak pro děti, tak pro dospělé. Kde je příčina?
V Evropě je obecně nedostatek léků. Druhá věc ale je, jak se k tomu postavily jednotlivé státy, jak zavčasu to řešily a do jaké míry si dostatek léků samy zabezpečily. U nás se dostatečné zásobení podcenilo už na konci minulého roku. Výsledkem je, že léky dnes nejsou. Jenom připomínám, že třeba Adam Vojtěch měl připravený koncept tzv. emergentního zásobování lékáren. S novou vládou se v projektu nepokračovalo, respektive nedokončil se. Jeden z problémů jsou třeba reexporty. I ty se z našeho pohledu řeší velmi pozdě.
Kdyby možnost vzniku takového konceptu byla za ministra Adama Vojtěcha, byly by léky odkud brát?
Situace by byla v každém případě lepší. Systém do značné míry garantoval minimální množství určitých léků v lékárnách.
Čili by propad nebyl tak fatální?
Problém by možná byl i tak, ale nebyl by rozhodně tak velký. V každém případě, ať už by se postupovalo cestou, kterou navrhoval Adam Vojtěch, nebo jakoukoliv jinou, třeba přímou komunikací s výrobci, mělo se to řešit.
Pojďme k „evergreenu“ potraviny, což nejsou jenom vysoké ceny, ale i jejich kvalita. Co se s tím dá dělat?
Co se týká cen, jedna z rychlých variant je, že se krátkodobě sníží DPH, kterou máme dnes prakticky nejvyšší z celé Evropy. Česká republika má 15 % DPH, Rakousko 10 %, Slovensko 10 %, Německo 7 %, Polsko má dokonce krátkodobě 0 %.
Ale to vláda určitě ví a musí mít důvod, proč nechce DPH snížit, ne?
Nechce DPH snížit, protože to něco stojí. Měla by nižší příjmy do rozpočtu. V posledních měsících vláda toto téma nechává plynout volně a výsledkem je, že Češi jezdí nakupovat potraviny ne do Polska, jak jezdívali, ale do Německa, což si myslím, že je úplně zvrácené, když v Německu máme trojnásobě vyšší průměrnou mzdu.
Vláda bude argumentovat nedostatkem peněz. Ona není schopna si finance zajistit nějak jinak?
Musíme vědět, co je a není prioritou. Jestli se domníváme, že je normální, když lidé jezdí nakupovat do Německa a v pohraničí krachují naši obchodníci, nebude se s tím dělat nic, ale stejně v určité době stát přijde o příjem. Nicméně vláda má víc nástrojů. Máme tady zákon o cenách, naštěstí je schválen zákon o významné tržní síle. Vláda tedy má v rukou určité legislativní nástroje, kterými může víc přitlačit na obchodníky. Největší problém vzniká u velkých řetězců. Když se podíváme třeba na ceny vajíček, úplně jasně vidíme, jaké marže tam obchodníci mají.
Je podle vás příčinou neschopnost vlády a její neznalost ekonomiky, nebo se spíš přikláníte k tomu, že za situaci můžou ceny elektřiny, tedy vstupy?
Primárním problémem jsou vyšší náklady, zejména u zemědělců a u potravinářů. Třeba u ceny vajec dělá 70 % cena krmiva, ta se váže na hnojiva, jejich cena se váže na cenu energií… Je jasné, že primární příčina jsou vysoké vstupy, vysoké ceny energií. Na druhou stranu vlády v okolních státech se s tím nějakým způsobem perou a snaží se, aby propad spotřeby byl co možná nejmenší. Naše vláda řešení podcenila. O problému mluví, ale fakticky ho neřeší.
Věříte v nějakou nápravu?
To je správná otázka, ale na špatného adresáta. Měli bychom se ptát vlády, co s tím dál chce dělat. Zatím to vypadá, že boj s cenami potravin začíná podceňovat úplně stejně, jako podcenila boj s cenami energií, výsledkem čehož bylo, že ceny energií v přepočtu na kupní sílu jsou u nás nejvyšší v celé Evropě. Energetici tlačí na to, aby opatření vyhovovala především jim. Ministerstvo průmyslu a obchodu nic neřešilo takřka celý rok 2022, a když už nám teklo do bot, premiér vše narychlo přehodil na Úřad vlády. Narychlo něco vytvořili systémem zastropování, ale nastavili ty stropy poměrně dost vysoko, výsledkem čehož je, že dnes jsou ceny přirozeným způsobem nižší, než jsou stropy, takže celková kompenzace bude nižší.
Opakovaně v rozhovorech říkáte, že vláda nic neřeší. Kde je podle vás důvod, proč situaci neřeší?
Protože vláda vše zanedbává. Primární pro ni je, aby uhlídala rozpočet, na který se dívá čistě účetním způsobem. Nechce vynakládat žádný výdaj spojený s pomocí, ať už lidem, nebo firmám. Neuvědomuje si, že se jí tento přístup v čase negativně vrátí. Ušetří v následujících týdnech, možná měsících, ale vrátí se jí to v následujících letech. Zejména ve firemním sektoru. Pokud vláda dnes firmy znevýhodní, budou nekonkurenceschopné, nebudou investovat a nepřinesou žádné daně nebo přinesou daně výrazně nižší. Vláda vůbec nepřemýšlí hospodářsky, ale striktně účetně, a to ještě špatně.
Je například zvyšování daní nebo zvyšování poplatků OSVČ správný krok?
V první řadě si musí vláda vyjasnit, zda půjde cestou zvyšování daní, nebo půjde cestou přes přidanou hodnotu, nebo půjde cestou úspor, ale v každém případě by si měla vytýčit nějaké hospodářské cíle a měla by všem sdělit, co je její ambicí. Dnes skáče z věci na věc, naskakuje na různé návrhy například z NERVu, ale hospodářskou politiku musí řídit vláda, a ne NERV. Navíc NERV něco navrhuje, vláda něco udělá, něco neudělá, a je to strašně chaotické. Jednou sebere důchodcům, podruhé chce zvýšit daně živnostníkům, potřetí naprosto nekoncepčně přijde s tím, že se zvedne DPH. Uvědomme si, že třeba zvýšení DPH z 21 % na 23 %, což navrhuje STAN, je opět proinflačního charakteru. Vláda musí říct: Budu bojovat s inflací a pak udělám všechno pro to, abych ji zkrotila, anebo nebudu bojovat s inflací a vrhnu se prostě na to, abych získal do rozpočtu o něco víc, ale vždy musím počítat s patřičnými dopady. V ekonomice může mít jeden krok dopadů několik. A vláda se na to stále dívá jen z úhlu pohledu svého rozpočtu. A i ten bohužel nezvládá, protože je vidět, že má nejvyšší schodky v historii. Výhled je, že budou od roku 2022 do roku 2025 na úrovni 1200 miliard, takže docílí absolutního rekordu.
Vaše strana je v opozici. Myslíte si, že kdybyste byli u moci, tak byste tuto krizovou situaci dokázali zvládnout?
My jsme dokázali zvládnout dobu daleko horší, a to byla doba covidová, kdy bylo všechno zavřeno. Ačkoliv dnes nás za to kritizují, ale kritizují nás za to ti, kteří chtěli, abychom utráceli ještě výrazně víc. Ale tak vysoké zadlužení, jako způsobila tato vláda, jsme my nikdy nezpůsobili. A to byla zavřená ekonomika, nemohlo se cestovat, nemohlo se podnikat, museli jsme prakticky vše zaizolovat, podobně jako v ostatních zemích. Samozřejmě jsme se poučili z chyb, které jsme udělali, ale v každém případě bychom nikdy hospodářskou politiku nenechali dopadnout tak, jak dopadla dnes. Dnes jsme v Evropě třetí nejhorší v inflaci a druzí nejhorší v hrubém domácím produktu. Před covidem jsme byli premiantem Evropy.
A vy byste finančně nepodporovali Ukrajinu, tak jak to dělá Fialova vláda?
V Ukrajině není ten největší problém. Určitě bychom byli vstřícní i vůči Ukrajině, protože se domnívám, že není možné je hodit přes palubu a je třeba pomoci, ale současně bychom nepodcenili situaci u nás. A v každém případě bychom se dívali, kde se dají sehnat další příjmy. Vůbec nechápu, proč vláda není důslednější ve výběru daní, proč ruší EET, která jí přinesla nemálo peněz. Nechápu, proč se zrušila silniční daň, když o to nikdo nestál. To jsou jednotky miliard, možná nízké desítky miliard, které by se daly získat.
Zkrátka každý dobrý hospodář by začal od koruny.
Zjednodušeně řečeno. Nerušil bych EET, když podnikatelům nevadí, zvykli si na ni a současně přinesla nějaké zdroje do rozpočtu. Nerušil bych silniční daň, když přináší pět miliard korun ročně do rozpočtu a nikdo nijak plošně o její zánik nestál.
Je potřeba se bát náznaků krachů světových bank?
Řekl bych, že České republiky se problém tolik netýká, protože největší banky v Česku jsou stabilní a současně mají docela zdravé portfolio klientů. Zatímco třeba v USA měly banky, které padly, vysloveně rizikové portfolio klientů. Co se týká Credit Suisse, dlouhodobě vykazovala určité známky netransparentnosti, tam to tak úplné překvapení nebylo. Ale v každém případě se nás situace může dotknout sekundárně tak, že banky budou obezřetnější a že si budou daleko pečlivě hlídat klienty, případně může být například náročnější získávat úvěry.
S Alenou Schillerovou jste se měli možnost potkat s panem prezidentem Pavlem. Jak na vás zapůsobil?
Jednání byla profesionální a věcná. Na formu si tedy nemůžu stěžovat. Co se nám líbí samozřejmě už méně, je ten výsledek, protože jsme se snažili přesvědčit pana prezidenta, že by neměl povyšovat politicko-ekonomický zájem nad zájem ústavněprávní, respektive nad ústavněprávní pochybnosti, které existují. Sám je přiznal, přesto nakonec sporné omezení valorizace důchodů podepsal a současně ještě prohlásil, že je připraven dát ho k Ústavnímu soudu. To se mi nezdá úplně logické. Ale to je samozřejmě jeho rozhodnutí.
Pro odlehčení, kdyby se stal prezidentem Andrej Babiš, dovedete si ho představit, že by jezdil po Hradě na koloběžce, tak jako jezdí Petr Pavel?
Ne, nedovedu si ho představit a přiznám se, že ani nevím, že tam Petr Pavel jezdí na koloběžce. To je asi jeho věc.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
