Karel Gott prošel šoubyznysem díky slušnosti a nadhledu, říká principál divadla Boradway

Jan Čížek

Spisovatelka Alka Hájková a JUDr. Oldřich Lichtenberg | Foto: Jaroslav Hauer
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Popularita zpěvákovi přinesla nejen plné sály, vyprodané sály, CD, LP, ale také lidi, kteří se rádi přihřáli na Gottově slávě. Právě o zákulisí v této branži vypráví v knize KAREL – Příběhy z Trezor principál divadla Oldřich Lichtenberg. „Se slušností a nadhledem prošel tvrdostí a nekorektností showbyznysu, protože měl neskutečný talent a jedinečnost nejen ve zpěvu, ale i v jednání s lidmi. Jeho si lidé prostě museli předcházet. Mrzí mě, že odešel. Když slyším, jak v době, kdy Karel už není, si lidé, o které bych si neopřel ani kolo, otvírají svá neomalená ústa a mydlí Karlovi schody, je mi smutno.“

Karel Gott a Oldrřich Lichtenberg | Foto: kniha KAREL-Příběhy z Trezoru

„S Karlem Gottem se znám od roku 1979,“ vzpomíná v knize její autorka Alka Hájková. „Zažila jsem například ještě Karlova sekretáře JUDr. Zítka, který úřadoval na Bertramce až  doby, kdy mu to zdravotní stav dovolil. Byl velmi kultivovaný, znal jazyky. Myslím, že si ho Karel vážil.  Po něm následovali další manažeři. Ale určitě nešlo jen o tuto branži, ve které se mnoho lidí rádi vedle Karla „ukázalo“.  Myslím, že Karel nechtěl mít problémy, takže toho někdy ‚skousl‘ víc než by měl.

Alka Hájková a Karel Gott nad první knihou v roce 2004 | Foto: Alan Pajer

Slova Alky Hájkové doplňuje  principál divadla Broadway: „Také musím říct, že byl Karel tolerantní ke svému okolí. Po celou dobu kariéry měl kolem sebe spoustu lidí, různých producentů, kteří na něm parazitovali, a on raději mávl rukou, než aby se s nimi pustil do konfliktu. Přestože se někdy chovali zlodějsky a neomaleně. Karla charakterizovala velkorysost a veliká ochota pomáhat. Proto mě mrzí, když si o něj někteří otírají rypáky a říkají, že…“ více se dočtete v nové knize KAREL – Příběhy z Trezoru.

Obálka knihy | Foto: Jakub Ludvík

Nejen, že podle slov Oldřicha Lichtenberga se někteří manažeři z branže covali neomaleně, ale také další lidé se nevyjadřovali o zpěvákovi nejlépe. „A že ho architekt Lukeš označil slovem zombie a Knížák o něm řekl, že neumí malovat a je to čmáral? To jsou lidé, po jejichž smrti – a já jim přeju, ať vydrží na tomto světě co nejdéle – to nebude dlouho trvat a zavře se nad nimi voda. Kdežto Karel odešel už před několika lety a není dne, aby se nehrály jeho písničky v rádiu, neměl pořad v televizi a nediskutovalo o něm. A to je ukázka velikosti a nadčasovosti, kterou měl.“

Jaké další vzpomínky pojí nejen principála divadla Broadway, ale také například Blanku Francovou, hospodyni v bývalém Gottlandu, Jaroslava Sapíka další s Karlem Gottem? To se dočtete v knize KAREL-Příběhy z trezoru.

3