Ani já jsme nebyl Gottův dvorní fotograf, vzpomíná na Mistra Miloš Schmiedberger
Jana Černá
Redaktorka
Před objektivy fotoaparátů byl Karel Gott jako doma po celou profesní dráhu. Dřívější jiná technologie vyžadovala více času na promyšlené snímky, jejich pořízení, a tak se pečlivě zvažovalo, co a jak vyfotit. Dnes si můžete vybrat z mnoha snímků vytvořených během chvilky ten nejlepší. Fotografů, kteří zvěčnilizpěváka byla spousta. Žádný z nich ale nebyl dvorní., jak skromě říká jeden z nejznámnějších fotografů.Jak se Miloši Schmiedbergerovi spolupracovalo se zpěvákem zavzpomínal v knize KAREL – Příběhy z Trezoru.
„Vzpomínám si, že jsem stála frontu na Karlovy LP. Když jsem si ho koupila, měla jsem v ruce krásný obal s fotografií. Tyto vinylové desky měly něco do sebe,“ vzpomíná autorka knihy Alka Hájková. „Zpěvák se cítil jako doma nejen na pódiu, v nahrávacím studiu nebo u malířského stojanu, ale také před objektivy fotoaparátů. Velmi dbal na to, aby každá jeho fotografie byla dokonalá a ladila s produktem, pro který je určena. Nejen výrazem a postojem, ale samozřejmě i oblečením. Věděl, že obal prodává a dodává potřebnou image. Samotné fotografování se posunulo společně s technologiemi. Kolik existuje soukromých i profesionálních fotek, dnes už nikdo nespočítá. Pro každého, kdo se se zpěvákem vyfotil nebo získal jeho plakát či podepsanou fotografii, byl tento okamžik zážitek, ale i trofej. Některé fotografie s Karlem Gottem jsou přímo uměleckými díly,“ píše dál ve své knize o Mistrovi.
„Karel Gott se nechal fotit od profesionálů, fotky s nimi pečlivě vybíral. Vzpomínám si, když jsem byla ještě dítě, jezdil k nám do ulice, kde bydle fotograf Otto Dlabola. To byl pro mě vždycky svátek,“ vzpomíná Alka Hájková.
„Byl jsem jeden z mnoha. Od začátku jeho kariéry jsem sbíral takzvané střípky z jeho života a měl šanci díky Pepíkovi Lauferovi, který mě do této partičky uvedl, chodit do šaten a být tak Karlovi velice blízko. U těchto slavných lidí každopádně hraje velkou roli důvěra anebo doporučení, kdo je kdo, a na to Karel dbal.
Dostal jsem takové to výsostné právo být v Karlově šatně, ze které bodyguardi kohokoliv jiného vyhodili. Já do ní směl kolikrát i v situacích, kdy tam po některém velkém vyčerpávajícím koncertu seděl Karel úplně sám. Měl jsem jeho naprostou, plnou důvěru. Společně jsme se domlouvali také na oblečení, podle toho, k jakému účelu byla fotka použita. Vždycky jsme dostali od producentů zadání, že to bude fotografie na určité téma, třeba Loď snů. Říkal jsem: „Prosím tě, Karle, jenom si vyber doma nějaké věci, aby to trochu ladilo s názvem desky, abys tam nebyl ve smokingu.“ A když to mělo být v nějakém trošku uvolněnějším stylu jako showbyznys, vznikly super fotky, kdy Karel měl červenou koženou bundu, černé džíny a takovou zajímavou košili. Byl takový hodně free. Řekl bych postava à la Elvis Presley. Vše měl výborně nastudované a nechyběl ani obrovský cit. Nikdy by se nešel fotografovat v něčem, v čem by se necítil dobře.
Také byl vždycky přirozený. Vždycky. Já se zásadně nepletu kolegům do jejich řemesla nebo je nekritizuju, ale některé fotografie, obzvlášť v poslední době (fousy, bradka), jsem nějak nemusel, a hlavně bulvár tomu dával korunu. Čím hůře, tím lépe. Myslím, že odchodem Ládi Štaidla se mnoho změnilo, a tak trochu se vytratila elegance,“ pokračuje ve vzpomínkách na Mistra fotograf. Co vše spolu zažili, jaký byl Karel jako ‚model‘ se dozvíte v knize KAREL – Příběhy z Trezoru.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.