Své sny jsme si naplnila. Už se těším domů, říká producentka Alka Hájková

Pan Gott měl ohromný rozhled, byl sečtělý, setkával se s velmi zajímavými osobnostmi ekonomického, podnikatelského i politického života. O pracovitosti ani nemluvě. Naučil se jazyk země, ve které zpíval. Já jsem tady ani v čase, kdy byl Karel mezi námi ani dnes neviděla nikoho, kdo by byl zván do takovéto společnosti. Ohromné bylo, jak si dokázal udržet celoživotně profesionální image. Přesto, že máme mnoho zpěváků s krásným hlasem, dál, než za humna se nedostali. O ocenění z různých zemích už nemluvím. Takže Karel nejen skvěle zpíval, byl gentleman, ale také bravurně reprezentoval Československou, později Českou republiku. A to mi tady, především u politiků dnes chybí. Potkala jsme hodně lidí, kteří zvládali naučeně společenské chování, bylo ale poznat, že jen ve chvíli, kdy byli ve své roli. Jakmile z ní vypadli, bylo po všem. Ne každému se chce být neustále ve střehu, průběžně na sobě pracovat, kontrolovat se a patřit lidem i ve chvílích, kdy vám není životně úplně nejlépe.

Ale zpátky k vaší otázce. Pro každého fanouška je hvězda někdo jiný. Bohužel dnes je „hvězda“ každý, kdo se dokáže, byť na hranici své hrdosti zviditelnit. Karel byl nejen tou hvězdou první velikosti, ale také tahounem celého kulturního dění, což je ještě více patrné až po jeho odchodu. Občas vidím i na sociálních sítích, jak fanoušci na Karla hezky a stále vzpomínají. Lidi potřebují takovéto vzory, a ty dnes napříč společností chybí. Bohužel šoubyznys půl roku po Gottově smrti umlčel coronavir, a tím na delší čas změnil vše. Uvidíme, kdo se do něj vrátí a o koho bude dál zájem.

Není tajemstvím, že jste se s panem Gottem dobře znala. Do jaké míry se změnil pro vás osobní i pracovní život?

My jsme se znali od mých čtrnácti let. Nejdříve jsme byli známí, co se potkají a pozdraví v zákulisí na koncertě. Později přerostla známost v kamarádství, které se díky mé profesi producentky proměnil i v pracovní vztah. Pro mě to byla neuvěřitelná škola profesionality, úcty k lidem, ale také možnost vidět a pochopit, co vše za tím stojí.

Vážím si těch neuvěřitelných let, co jsem mohla být ale také po boku dalších profesionálů, jakými byl Ladislav Štaidl, skvělý organizátor a manažer nebo klavírista Rudolfa Rokla, který měl nadání od Boha. Pro mě bylo a je zajímavým poznáním, že Karel, byť hvězda první velikosti se nebál obklopit velmi schopnými lidmi. To dnes vidíte málokdy. Kde kdo se bojí, aby ho náhodou někdo nepřeskočil. Ve všech profesích.

Našla jste v tomto světě pro sebe nějakou inspiraci?

Vždycky jsem se raději setkávala s lidmi, kteří byli a jsou v tom, co mě zajímá výše než já. Jen od nich se můžete něčemu naučit. Soutěživost tady musí jít stranou. Je to o pokoře. Dokázat říct, že jsme se zmýlil, udělal chybu je pro některé lidi prohrou. Přesto opak je pravdou. Znám lidi, kteří byli a jsou nejen profesně velmi nadaní, ale zvítězilo a převládlo nad nimi jejich ego. Ono je pomocníkem, ale špatným pánem. Velmi důležitá je proto také empatie, emoční a sociální inteligence. Velmi přesně to vyjádřil Láďa Štaidl: „K čemu je vysoké IQ, když nemáte talent na život.“ Ale k tomu všemu je zapotřebí dozrát…

Když se pořádaly společenské akce, kam měl dorazit Mistr, samozřejmě se pořadatelé snažili připravit vše, jak nejlíp mohli. Samozřejmě, že i já. Byla to pro mě věc nejen prestiže, ale také možnosti naučit se něčemu novému. Karel nastavil vysokou laťku, protože ji sám vyžadoval i po sobě.

A co se změnilo ve mně? Měla jsme fakt obrovské štěstí být přátelsko-pracovní rovině mezi lidmi, kteří něčeho dosáhli. Těch zajímavých lidí je samozřejmě víc i z jiných oborů. Osud se naplnil a já dnes čerpám z toho, co jsme se naučila, co mě zaujalo. Mám celoživotní štěstí, že žiji v souladu sama se sebou a práce mě baví a naplňuje. Nakonec jsem vděčná osudu, že jsme si své sny naplnila. Nejen o všem píšu ve své poslední knize Tanec mezi Mistry. Já jsme k této knize dostala v jednom rozhovoru nádhernou otázku: „Byli největšími mistry vašeho života rodiče?“

Ptát se asi nemusím…

Ne. Nemusíte. Samozřejmě, že ano. Právě oni mně dávali do života to nejcennější.

Říkáte, že jste si naplnila své sny. Jaké jsou vaše další vize a přání?

Dalším přáním, které se mi naplnilo, byla a je možnost moje moderování s hosty, které si sama vyberu a pozvu do studia Českého rozhlasu a zde natáčím podcastové rozhovory. V tuto chvíli jsem je ale na chvíli pozastavila, protože není kromě coronaviru moc nových témat. A lidi jsou přesyceni informacemi. Spíš si potřebují odpočinout a načerpat novou energii.

A plány do budoucna? Pořád mám nějaké. Bez nich bych byla asi už mrtvá. Neumím žít ze dne na den. Jako Vodnářka jsem vizionář, takže nápady jsou. Jen uvidíme, jak a kdy je budu moci realizovat. Například příští rok slaví naše společenská a mediální agentura VIP osobnosti desáté narozeniny. Každopádně bych chtěla dál přinášet posluchačům, čtenářům zajímavé články. Co se týká šoubyznysu, jak už jsme se zmínila, myslím, že pro mě s Karlem Gottem odešel…

Mým prioritním cílem je ale návštěva Indie, odkud pocházím, země s fascinující historií. Jsem vděčná za to, že se moje přání sny naplnily, prožila jsem tady krásné chvíle, vychovala společně s manželem dva úžasné kluky. Netrpím tedy žádnou frustrací a pocit nedokončenosti čehokoli. Jsem ráda, že můžu jít nezatížená minulostí dál. Kruh se uzavřel.