Karla Gotta jsem nechala čekat před divadlem, říká Alena Hájková
Autor: Robert Rohál
Redaktorka
Atraktivní, zajímavá, temperamentní, akční, inteligentní, empatická, pokorná… Tak nějak bych charakterizoval paní Alenu Hájkovou, jednatelku agentury VIP osobnosti. Řadu let organizuje zajímavé akce, na jiných zase spolupracuje, ale hlavně je obklopena známými osobnostmi z hudebního světa i z jiných oblastí kultury.
Ano. Konal se 11. června od 19 hodin v nádherných prostorách Španělské synagogy. Hostem večera byl uznávaný a velmi zajímavý člověk, doc. MUDr. Jan Měšťák. Koncert bude ojedinělý tím, že jsme spojíli dva různé světy. Ten, ve kterém žijeme a který je více pragmatický, a ten druhý, duchovní, který nás nutí zamýšlet se hlouběji nejen nad námi samotnými. Jsou nám stále předkládány jednostranné negativní informace, ze kterých jsou lidé smutní, otrávení. Ale já si myslím, že naprostá většina lidí je fajn a chce mít kolem sebe hezký svět. Jen ne každý se s tím umí poprat. A proto by tu měly být opravdové osobnosti, elity, které nám nenásilně ukážou ten správný směr. Jestli se jím vydáme, záleží jen na nás.
Toto místo je protkané zajímavou historií, má krásnou, pozitivní energii. Genius loci. A do těchto prostor se tento koncert opravdu hodí.
První byla v roce 2000 Lucie Bílá při premiéře dokumentu o této zpěvačce. Pomáhala jsem tam s organizací večera a mým úkolem bylo pozvat Karla Gotta, kterého znám již pětatřicet let. Byla jsem z toho tehdy celá „vedle“ a Mistra jsem nechala omylem čekat před divadlem. Úderem 19 hodiny jsem rychle běžela pro něj ven a on tam s trpělivostí i tolerancí sobě vlastní počkal. A tak postupně začala spolupráce i s tímto zpěvákem nebo režisérem Jiřím Adamcem. Od těchto dvou pánů jsem se profesně naučila nejvíc a jsem za to ráda. Mně je toto prostředí důvěrně známé od mládí, přesto, že jsem nikdy nebyla, a dodnes nejsem, fanynka žádné osobnosti. Ale zajímalo mě, jak pracují, jak se ke svým fanouškům chovají, jak vzniká koncert či natáčení desky.
Podle toho na jakém projektu. Ale stálice jsou Karel Gott, Jiří Adamec, Pavel Šporcl, Helena Vondráčková, Leona Máchálková, pianista Pavel ětrovec,Rey Koranteng, Michal David, fotograf Jadran Šetlík, Martin Zounar, Jan Čenský, modelka Tereza Fajksová, lékař Jan Měšťák… A velmi ráda vzpomínám na Arnošta Lustiga či Karla Svobodu. Nerada bych na někoho zapomněla, těch lidí za ta léta je hodně. Jsou to lidé, kteří ví, co chtějí, profesionálová a nijak vás časově, ani emočně nezatěžují. Ale pro mne není život jen šoubyznys a média. Aby člověk své práci porozuměl, byl v ní odborník, musí zrát léta. Pro mne umělec, osobnost, rozhodně není celebrita a život jen šoubyznys. Tento mýtus tady vytvořila média. Lidem, kteří nemají možnost se s tímto světem osobně setkat, předhazují informace založené na primitivních emocích, které se čtenáři dobře prodávají. Některé celebrity se, bohužel, takto samy rády prezentují. Podle mě existuje dost šikovných lidí, kteří by si zasloužili i mediální uznání. Spousta jich má v sobě určitou mnohovrstevnatost, o nich a jejich zajímavých myšlenkách se v médiích nepíše. Ale jsou tu také lidi, kteří nejsou mediálně známí a jsou fajn.
A proč s nimi ráda spolupracuji? Protože jsou spolehlivý, příjemní váží sei své práce a tedy i práce ostatních. Často se mě lidi ptají, co vlastně na „té společnosti“ vidím, co mě k ní přitahuje. Nedokážu, vzhledem ke svému temperamentu a energii, sedět na místě. Líbí se mi kreativita, hezké prostředí, upravení lidé, energie, která z nich sálá, mám ráda, když jsou věci, lidi v pohybu. Jen tak se dá něco zajímavého vytvořit. Ráda pozoruji lidi při tvorbě. Ať je to zpěvák, malíř, režisér či architekt. Takovýchto lidí ani v této branži ale není moc. Když je pozorně pozorujete, zjistíte, že vás každý může něčím obohatit. I negativní zkušenost je důležitá. Možná nejcennější.
Vztahy, spolupráce, jsou především o vzájemné důvěře. Do lidí ale nevidíte. Částečně je poznáváte při práci, podle dodržování dohod, způsobu jednání, společenského vystupování. Taky je to otázka dlouholetých zkušeností práce s lidmi, empatie, znalosti typologie lidí. I mě jich pár zklamalo. Stejně jako jiní lidé, kteří čtou média, i já jsem pak poznala, jak v reálu může být vše jinak, a to především u lidí, kteří se rychle dostali nahoru, či v dané branži nejsou jak ryba ve vodě.
Myslím, že některá setkání či povolání jsou nám předurčena. Pak vznikají rezonance, vibrace, které nás buďto spojují nebo rozdělují. Ale myslím si, že toto se děje ve všech profesích, jen se o nich nepíše. Člověk by měl umět odpustit a jít dál. Někteří lidé se v životě stanou vašimi přáteli, o jiných nakonec ani nevíte, že kolem vás prošli… Říká se taky, že vyzrálost člověka se pozná podle toho, že dokáže dělat něco i pro druhé.
Ano, bylo to přesně, jak říkáte. Na jaře obdrží medaili další významná osobnost, stálice populární hudby. Ona to vlastně ani nebude medaile, ale velmi zajímavý přívěsek. Tento umělec chtěl vyjít vstříc svým fanouškům, aby ho mohli nosit například na klíčích, na řetízku na ruce, na krku…
V plánu mám několik zajímavých akcí s různými umělci. Nejtěžší na této práci je asi přijít s nápadem, který umělce, osobnost a sponzora zaujme. Diváky i posluchače budu s předstihem informovat, nejen v našem magazínu VIPosobnosti.cz. Všichni, kteří mají rádi „něco navíc“, jsou srdečně zváni.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
