Palác pražských Čechů. Jedna z nekrásnějších secesních staveb v Praze

I přes spory a různice  

„Zámožní Pražené českého původu potřebovali na počátku minulého století nějaké nové kulturně-společenské centrum,“ vypráví mi na slovo vzatý znalec Obecního domu Jiří Bukovský. „Měli také potřebu reprezentovat se proti německy mluvícím Příkopům. Proto vlastenecká Měšťanská beseda iniciovala založení tohoto domu.“

Nebyly bychom snad ani v Čechách, kdyby ovšem počáteční nadšení záhy nevystřídaly spory a různice. „Ve dvou kolech architektonické soutěže se nepovedlo vybrat vítěze,“ dozvídám se dál, „a tak městská rada nakonec roku 1903 šalamounsky rozhodla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, původně odmítající do soutěže vůbec jít.“

Oběma se jim společně během devíti let povedlo postavit stavbu nejen krásnou – v duchu tehdy už doznívající secese, ale i na tu dobu velmi moderní a rozsáhlou. Svou rozlohou je větší než Národní divadlo i Rudolfinum. Napočítali byste v ní na 700 místností. A třeba jen lustrů tam visí na 5000.

Po obvodu prvního patra se nacházejí salonky a sály, na jejichž výzdobě se rovněž podíleli přední umělci oné doby. V tak zvaných dámských saloncích sedávaly dámy a popíjely kafíčko. Zatímco Cukrárna se pyšní bohatou výzdobou, která je inspirována empírem, vedlejší salonek Slovácký zase zdobí různé prvky z česko-slovenského pomezí. Salonek Boženy Němcové je sice nejmenší, ale má velmi barevnou dominantu v podobě kašny z mramoru, mozaiky, keramiky a kovu. Další salonek se původně jmenoval Srbský, ale po smrti Františka Ferdinanda d´Este byl přejmenován na Orientální a u toho už zůstalo. Grégrovým sálem začínají prostory určené k besedám. Těch se účastnili muži a diskutovali tu o vážných věcech, hlavně o politice. Však výzdoba Grégrova, Palackého, Riegrova anebo Primátorského sálu je mnohem méně hravá. Je slavnostnější a najdeme tu díla nejvýznačnějších umělců doby před sto lety – Františka Ženíška, Jana Preislera anebo Alfonse Muchy. A všimněte si i jedinečných lustrů. Ty dodala firma Křižík. Anebo zajímavosti, na kterou mě můj průvodce, upozorňuje v Primátorském sále. Tamější černý dubový nábytek je gravírován pravým stříbrným prachem! Prohlídku si zaslouží i „lidový“ suterén s Plzeňskou restaurací, jídelnou a americkým barem, druhým nejstarším v Evropě. Povšimněte si tam všude zejména krásných kachlů na podlahách i na stěnách.