Spisovatel Arnošt Lustig: O Gottovi jsem knihu nedopsal. Egon Ervín Kisch měl pravdu

Alka Hájková

Karel Gott, Alka Hájková a Arnošt Lusig | Foto: Alan Pajer
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Osobnosti, na které se nazpomíná. Karel Gott a Arnošt Lustig. Zpěváka, který by oslavil 84. narozeniny měl Arnošt Lustig rád. Společně se setkávali v restauracích, ale i doma u Gotta, kde to legrací a židovskými vtipy jen hýřilo. „Spisovatel měl rozepsaných pár stránek o Karlovi. Nakonec se ale knižní podoby nedočkali,“ říká spisovatelka a producentka Alka Hájková. O svém kamarádovi se spisovatel rozpovídal v knize O umění vycházet s lidmi, jak to vidí slavní. VIPosobnosti.cz vám exkluzivně přináší úryvek z rozhovoru, který vznikl v roce 2004.

Arnoště, my jsme se nedávno v jedné pražské restauraci sešli společně s Karlem Gottem. Poté nás pozval k sobě domů, kde jsme museli téměř povinně sledovat fotbalové utkání Česko-Řecko…

Gotta si vážím. Chce, abych o něm napsal knížku. Já taky, je pro mě zajímavá postava. Už 40 let je v ringu populárních zpěváků číslem jedna. Připomíná mi svojí kariérou Sinatru. Mojí babičce bylo 80 let, když jí konečně povolili vycestovat do Ameriky, aby navštívila jedno ze svých dětí. V tu dobu měla ráda písničku „Kávu si osladím“. Kdykoliv tuto písničku slyším, vidím a slyším babičku. Pro mne je v ní vzpomínka na babičku. Jednou jsme byli s Gottem na nějaké slavnosti, kde jsem si přál, aby tu písničku zazpíval. Bohužel to nešlo, neměl nastavené stroje, ale nakonec jsme si ji spolu zazpívali i beze strojů.

Gott je vysoce inteligentní, přátelský člověk, ale mám pocit, že mi stále neříká to hlavní. Opakuje, co říká každému. Proč? Lámu si tím hlavu. Je to u něj obrana? To nejhodnotnější si instinktivně šetří, možná, aby to jednou napsal sám. To je ovšem teorie. Chtěl bych o něm napsat knížku, ve které bych objevil něco, co on sám o sobě ještě neví. To je těžké. Je to živý člověk. Přeji mu, aby žil do 180, ale o živých se těžko píše.

Proč myslíš?

V Praze žil Egon Ervín Kisch, od kterého jsme se jako reportéři učili. Napsal knihu „Klasický žurnalismus“. To vzal od italského básníka a autora renesance Pietra Arettina, slavného tím, že mu platili ne za to, co napsal, ale co nenapsal (spíše neotiskl). Byl to trochu vyděrač, trochu uličník a zároveň veliký talent. Psal téměř pornografické básně a díky tomu, že je tiskl jen zřídka – ale i tak vešly ve známost -, získal v dějinách literatury dobré místo. Kisch to sestavil až do současnosti, ale! jen o mrtvých. Radil mladým novinářům: „Nikdy nepište o živých, jen o mrtvých. Mrtví se nemohou bránit. Příběh jejich života je u konce.“ Co spisovatel popisuje, to je jen výběr skutečnosti s rezonancí, kterou vyvolal. Roli hraje také stud a vkus. Paměť a zapomnění.

Mohl bych napsat celou brožuru, jak je těžké o Gottovi napsat knížku. Myslím si, že Karel Gott si zaslouží knížku, jaká o něm ještě nebyla. Kromě té první („Říkám to písní“, s níž mu pomáhali bratři Štaidlovi – pozn. autorky). Ale musíme mít trpělivost, jsme ještě mladí. Gott je také nadaný malíř, slíbil mi za knížku, bude-li se mu líbit, namalovat můj portrét s tahací harmonikou nebo saxofonem. Na to se těším. Tu olejomalbu mu neodpustím.

Jak jste se s Karlem poznali?

Dal nás dohromady Alan Pajer, dvorní fotograf Václava Havla a Dagmar Veškrnové v době jejich pobytu na Pražském hradě. Včera mi Alan Pajer volal a ptal se mě, jak jsem s knížkou o Gottovi daleko. Musel jsem přiznat, že moc ne. Gott se vrátil z Ameriky a nemá na rozhovory nejen čas, ale má i pocit, že vše o něm už bylo řečeno. Oslavil 65. narozeniny, byl ve všech novinách. Většinu toho, co se o něm psalo, tvořily až na malé výjimky povrchní hlouposti. Věrohodné byly jen Gottovy fotografie Alan Pajer je dobrý kamarád. Má ale jednu špatnou vlastnost. Ještě nikam nepřišel včas. Pět je pro něj šest a šest sedm. Dochvilnost je skvělá ctnost. Ale vycházím s ním dobře. Těším se na jeho fotografie pro tuto knížku.

A co ženy. To bylo vaše společné téma i život?

Ženy? To je to nejkrásnější, v čem se bůh trefil! Je spousta věcí, kde se netrefil. Mám na mysli stáří a nemoci. Tím, že stvořil ženu, obstál. To je vše, co mi o tom řekneš? Dělal jsi přece dva roky šéfredaktora Playboye. Mluvit o ženách jen tak, bývá často bohužel plytké. Je lépe jim projevit pozornost jinak. Jsou krásné, živé a nevyčerpatelné. Řekl bych, z autorského hlediska, že ženy jsou vzrušující inspirace. Dobře se o nich píše. Zaslouží si víc.

Úryvek z knihy O umění vycháze s lidmi, jak to vidí slavní