Některé pasáže v dokumentu Karel byly opravdu dojemné, říká Alka Hájková
Alka Hájková exkluzivně pro VIPosobnosti.cz
Redaktorka
Očekáváný dokument o nejúspěšnějším zpěvákovi je tady. Karel Gott fanouškům, ale i mnoho lidem nejen z branže šoubyznysu stále chybí. Co bylo Mistrovi kromě pěvecké umu dáno do vínku, jak vnímal rivalitu, o jaká rčení se zpěvák zajímal, jak se bude jmenovat doba po něm? Nejen o tom vypráví spisovatelka a produkční Alka Hájková.
Do kin byl uveden film o Karlu Gottovi po dlouhém otálení, které bylo způsobeno nepříjemným společenským klimatem. V sobotu, 15. ledna bude uveden na obrazovkách České televize. Viděla jste jej? Což je asi hloupá otázka. Vyplatilo se na něj čekat?
Ano, viděla, a to ještě v roce 2020, kdy byl promítán pro média. Vloni na podzim jsem na něj šla s rodinou. Nejen proto, že se s Karlem dobře znala, ale také proto, aby moji kluci viděli, co vše je možné dokázat. Ani oni se slzám neubránili. Samozřejmě, že mě zajímal způsob, jakým byl natočen, zpracován, pohled scénáristky, ale i manželky Karla Gotta.
Víte, za svůj profesní život jsme se setkala s mnoha velmi inteligentními lidmi, kteří měli znalosti, schopnosti, ale chyběl jim talent na život. A ten Karel společně s pěveckým umem měl. Byl tedy zajímavou osobností s velkým přesahem. Takže čekat se těm, pro které byl v životě Karel důležitou osobností, člověkem, se vyplatilo.
Co na Vás ve filmu nejvíce zapůsobilo? Jaké emoce film o nenahraditelném Mistrovi ve Vás vyvolal?
Radost, že takový člověk, který nás obohacoval svým zpěvem, energií, profesionalitou i laskavostí tady vůbec byl a neopustil nás ani v časech nejhorších. Nakonec o důvodech hovoří v dokumentu sám. Jako pořadatelka společenských akcí vám můžu říct, že není nic těžšího, než pracovat s lidmi, tedy otázkou, jestli přijdou všichni oslovení, nebudete muset improvizovat, vše dopadne tak, jak by mělo, zda budou spokojení a přijdou příště zase. I to byla pro Karla obrovská zodpovědnost nejen za kapelu, diváky, produkci atd. A navíc, nervozita, strach z výsledku na vás nesmí být vůbec vidět. Lidi by to vycítili a příště nepřišli. Právě lehkost, s jakou se Karel prezentoval, je snad největším uměním.
Taky myslím, že mnoha lidem dnes chybí vzory, kultivovanost, ale i kvalitní zábava. Jistě, že ne všem. Jak sám Karel řekl do mé první knihy O umění vycházet s lidmi: „Jsou lidé, kteří mě nenávidí, aniž by mě znali…“ On si byl vědom toho, že je stále první, což bylo trnem v oku mnoha lidí. Vadil jim nejen jako zpěvák, ale i malíř. Každý rozumný člověk ví, že je potřeba nabrat sil někde jinde. Někdo propadne sportu, jiný zahradničení a Karel prostě maloval. A to, že je nenahraditelný je vidět i po více jak dvou letech jeho skonu. Podle mě, jako by dnes šoubyznysu chyběl jakýsi „duchovní otec“.
Smutek nad tím, že tu již není, trápení, kterého si nejen zdravotně Karel užil v posledních letech života víc než dost. S Karlem jsem měla tu čest se osobně rozloučit v chrámu svatého Víta. V dokumentu mě velmi dojala pasáž, s jakou pokorou a úctou se s ním i na Žofín a Bertramku přišli rozloučit lidé. A to i ti, kteří Mistra nikdy osobně neviděli. Dokonce nikdy neměli možnost přijet na jeho koncerty osobně. Iluze i naděje mnoha lidem pomohly v jejich strastech. A oni mu to nejen tímto vrátili.
Nejen chvála je však matkou pokroku. Proto je možné filmu „Karel“ něco vytknout? Byla jste přeci jen velmi blízkou osobou Mistra, proto máte právo i na citlivější a podrobnější kritiku. Co se nepodařilo? Nebo co by mohlo být zpracováno lépe?
Já teda nejsem žádný filmový kritik. Ani bych si to nedovolila, protože nevím vše, co stálo „za“. Jen vím, že v čase, kdy se dokument natáčel byl Karel již velmi nemocný. Samotného finálního zpracování se již nedožil. Podle mých zkušeností s ním si režisérku pustil k sobě docela blízko. Na každého to bude působit určitě jinak. Co chtěl říct, asi řekl. Velmi jsem s ním souhlasila, když mluvil o tom, co se o něm psalo v knize České století. A na to, kolik toho dokázal z toho zbyla jen stať o Antichartě. To byl jeden z jeho nejemotivnějších komentářů v dokumentu. Doba byla jaká byla, stejně jako dnes, zítra…
Fanoušci, pro které tu Karel byl, jsou na cokoliv kolem zpěváka právem citlivý, nechť si proto udělají názor sami. I já, když napíšu článek, udělám rozhovor nebo nějakou společenskou akci si řeknu, že jsem to měla udělat možná trochu jinak. Ale v tu chvíli to vidíte a cítíte takhle, takže to tak uděláte.
Já tento film ještě neviděl, přiznám se bez mučení. Proto se ptám, proč bych ho měl vidět?
Víte, lidí, kteří rozdávali radost s lehkostí, úsměvem profesionalitou moc není. A Karel je, respektive byl osobnost, která si pozornost zaslouží. Já jsem ho měla ráda nejen jako člověka, ale obdivovala jsem i jeho rozhled, sečtělost. Byl zván mezi velmi vlivné celosvětové osobnosti. Kdo jiný se z této branže mezi tyto lidi dostal? A to už nemluvím o jazykové vybavenosti…
V Karlově pozdějším věku mně imponovaly jeho životní zkušenost i určitá moudrost. Jeho: ‚Když je žák připraven, učitel se dostaví,‘ nebo ‚Chceš-li boha rozesmát, řekni mu o svých plánech‘, si velmi ráda připomínám dodnes. Jednou mi řekl: „Pracuj na sobě, ostatní přijde…“ Když jsem v roce 2015 produkovala houslový koncert ve Španělské synagoze, přišel na něj i Karel. Před koncertem byla chvilka času a tak jsme si povídali společně s docentem Měšťákem. Karel nám vyprávěl, jak se zajímá o různá rčení. Například v dobách Bachova absolutismu vzniklo nám dobře známé: ‚Dej si na mě Bacha’… Nakonec i v dokumentu řekl několik velmi pravdivých a zajímavých postřehů k zamyšlení. A o tom je i moje poslední knížka Tanec mezi Mistry…
Předpokládám, že jste tedy četla i jeho knihu Má cesta za štěstím.
Četla. Když jsem psala tu svojí další knihu Tanec mezi Mistry, mluvila jsem o ní s Karlem. S humorem sobě vlastním mi řekl: „Doufám, že v ní píšeš o mně jen v dobrém.“ On mi zase vyprávěl o té své, kterou tehdy začal psát. Velmi mu záleželo na její autentičnosti. Pro mě byla ta jeho kniha především motivační a inspirující, protože se věnuji profesně také tématům, jako je image, komunikace, úspěch, první, ale i poslední dojem atd. Od určité chvíle mi ale přišla trochu jiná. Ale zase je to jen můj úhel pohledu. Já jsem ráda, že jsem žila v době Karla Gotta. Jak se budou jmenovat léta po něm, to nevím.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
