Vzory nám dnes vymizely, říká spisovatelka Alka Hájková
Pro VIPosobnosti.cz exkluzivně Alena Hájková
Redaktorka
V dubnu roku 1965 přistálo se mnou, ročním batoletem a mými rodiči letadlo z Nového Dillí na ruzyňském letišti. Pro ně to byl návrat domů po čtyřech letech, pro mě nový domov a rodina. Jejich diplomatická mise byla pro tuto chvíli naplněna a můj nový život začínal u „kulaťáku“ na Praze 6 v ulici, kde dnes stojí hotel Diplomat. Tak začíná život Alky Hájkové v tehdejším Československu.
Známe se poměrně dlouhou a naše světy se protínají v malých podmnožinách společnosti, proto za sebe bych se asi ani neptal a znal odpověď na otázku. Ovšem ač je obligátní, tak ji položit musím: Co vás přimělo k napsání knihy Tanec mezi Mistry?
Asi krásné vzpomínky. Myslím, že pohybovat se mezi lidmi v neobyčejném světě, je zajímavé. Většina lidí vidí už „jen“ výsledek. Mě naopak zajímalo co se děje „za oponou“. Našla jsem v tomto světě mnoho zajímavých lidí, kteří mě obohatili, s některými z nich jdu životem dál, což je milé.
Popisujete také, jak jste se jako pravá Indka dostala do Česka. A ne ledajaká, snad princezna, ale na to neodpovídejte. To si čtenáři přečtou ve Vaší knize. Vaši čeští rodiče, diplomaté si vás adoptovali a přivezli do Československa. Jak na ně dnes vzpomínáte?
Určité máte pravdu. Jen bych dodala, že pravými Mistry pro mě byli nejvíce oni. Právě proto. Nebylo a dodnes není jednoduché adoptovat si dítě odkudkoliv, jakékoliv. Já mám dnes dva dospělé kluky, a přesto, že jsou vlastní, nikdy dopředu nevíte, s čím se budete potýkat. Já jsem nějaké náznaky netolerance a určité jinakosti v dětství zaznamenala, oni už ne.
Měla jste se svými syny někdy problémy?
Naštěstí ne, i když puberta je puberta:) Od svých rodičů jsem si přinesla nějaké zvyky, pravidla, hodnoty, které předávám dál stejně jako manžel. Stejně jako já jsme měla tu možnost, štěstí, i oni žijí v kompaktní rodině a velmi dobře ví, že naše zázemí je pro ně vždycky otevřené. Nedostali víc, než bylo potřeba, ale pocit, že se můžou na nás spolehnout, přijít s problémy, cokoliv probrat je podle mě pro jejich vývoj a psychiku velmi důležitý. Děti jsou jako opičky. Nepotřebují mentorování, ale příklad a vzor. Proto mě mrzím, že nám dnes nějak vymizely.
Ano, píšete, že pro vás jím byl Karel Gott. V čem?
Byl, ale především to byli moji rodiče. Je fakt že jak rodiče, tak Karel měli v sobě noblesu, pracovitost, úctu k hodnotám, lidem, a to i ve chvílích, kdy se jim nedařilo. Kam, jak a proč mě zavál osud nejen ke Karlovi, ale mnoha dalším zajímavým lidem, jak vnímám svýma indickýma očima vše, co mě v životě potkalo, popisuji ve své knize Tanec mezi Mistry.
Vy jste stihla před šířením paniky z nového koronaviru křest knihy. Máte radost?
Ano i ne. Radost mám, že se povedl. Přišla spousta milých a známých tváří, například Karel Voříšek, plastický chirurg Libor Kment, jeho kolega Honza Měšťák, který byl stejně jako Vašek Vydra kmotrem. Dojemný byl i mini koncert, na kterém zahrál Pavel Větrovec klavírista právě Karla Gotta, Felix Slováček a zazpíval Bohuš Matuš. Milý a vtipný byl i Honza Čenský, který jako vždy s elegancí sobě vlastní křtem provedl. A co mě mrzelo? Že pár dní po křtu se knihkupectví uzavřela a s nimi na chvíli i dostupnost prodeje této knihy. Ale doufám, že si ještě ke čtenářům ještě cestu najde.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
