Redaktorka
Návštěva Indie jí učarovala natolik, že o ní napsala ihned po svém návratu knihu Praha-DILLÍ, život mezi dvěma světy. V jedné z kapitol vzpomíná Alka Hájková na návštěvu Jaipuru, který jí přinesl silný emoční zážitek. Přinášíme vám poutavý úryvek z knihy, která právě spatřila světlo světa.
Přestože jsme se již vraceli zpátky do Delhi, minout prohlídku Hawa Mahal v Jaipuru by byl hřích. V roce 1799 byl postaven mahárádžou Sawai Pratap Singh. Zakladatelem Růžového města byl jeho vnuk Sawai Jai Singh. Hawa Mahal se také říká Palác větrů a je dokonalým útočištěm před vedry, která v Indii po většinu roku panují. Před tímto architektonickým skvostem potkávám na ulici prodejce. Jeden z nich nabízel ručně šité a zdobené malé taštičky, třeba na mobil.
Za chvíli ke mně přichází malá holčička, abych jí vyměnila jeden dolar. Tahle směna mi přišla nevhodná, tak jsem jí rupie věnovala. Zaujala mě něčím nepopsatelným. Na památku jsem se s ní vyfotila. Když jsem se podívala na fotografie, zaujalo mě, že jsme byly obě oblečené ve stejných barvách. Něco mě k ní přitáhlo. Neumím to definovat. Každopádně jsem jí věnovala titulní stránku této knihy.
Nakonec se s ní s těžkým srdcem a různými vnitřními pocity loučím a odjíždím zpátky do New Delhi. Tady nás čekaly už jen dva poslední dny pobytu. Přestože nám cesta trvala i s přestávkou na oběd necelých 7 hodin, bylo pořád na co se dívat.
První, co mě zaujalo, bylo množství univerzit, které se ve městě i poblíž něj nacházejí. Například Universita duševního zdraví. To je něco, co v Česku chybí. Doslova. Poté jsme narazili na Mahárádžovu univerzitu, která ve mně vzbudila zvídavost. Co se v ní asi učí? Kdo ji navštěvuje, kam dál po jejím studiu…?
Cestou jsme potkávali krávy, ale i slony a samozřejmě lidi, kteří do svých skromných příbytků na kolech nebo koních převáželi rozměrný náklad. Samotná cesta pro nás byla adrenalinem, protože tady nejsou dostavěné silnice. Co nás ale překvapilo, že se tu na nich opravdu pracovalo. Když na právě vysypaný horký asfalt najel autobus a další vozy, aby se nemusely kodrcat po výmolech staré silnici, bylo to pro nás opravdu něco nezvyklého. Nikdo to ale neřešil, a tak i tato dlouhá cesta byla klidná.
Na okraji Delhi na nás večer čekala osmiproudá dálnice, která byla ucpaná podobně jako magistrála v Praze. Tady už se nedalo nijak proplétat ani objíždět. Své mistrovské umění, cit a intuici předvedl náš řidič Naresh i kousek od Kalindi Colony, tedy domu, kde jsme bydleli. Otočil se do protisměru a prokličkoval do nejbližší ulice, která nás dovedla k cíli. Opět bez jakýchkoliv nervů a nepříjemných pocitů ostatních účastníků provozu.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.