Karel Gott měl na Silvestra velmi neobvyklé přání. Proč ho režisér Adamec zpochybnil?

Při společné večeři vyprávěl Karel Gott zajímavé historky z koncertů, příběhy z cest i svého života. Pak přišel čas vyjednat detaily silvestrovské televizní prezentace. S Jirkou Adamcem jsme nejednou zavzpomínali na Karlovo přání. „Když se při domlouvání již konkrétních obrysů silvestrovského vystoupení zasnil a s vážnou tváří prozradil své přání, a to, že by si během přenosu a vystoupení přál, aby v bazénu plavaly mořské panny, mu pan režisér Adamec vtipně řekl:, Karle, prosím tě, v dnešní době panny?‘ Symbol Vánoc a Silvestra se také během našeho rozhovoru obával, jestli bude mít pro tento večer speciální repertoár, což pan Adamec také velmi trefně okomentoval a vrátil do realizovatelné fáze.“

Karel nakonec majitelovu nabídku přijal a vše se definitivně dalo do pohybu. Jen času bylo málo, vlastně už bylo skoro pozdě, protože byla půlka října. Naplno jsem se pustila do své oblíbené organizátorské činnosti a zjistila, že postavit několikahodinový televizní pořad, navíc jako přímý přenos z akvaparku, ve kterém je vlhko, horko, špatná akustika, zase až tak jednoduchá disciplína není.

Domluvila jsem se na vystoupení také s Petrem Kolářem i Lucií Bílou. Adamcův tým zase oslovil další umělce. Propojit desítky lidí, zjistit a předat nekonečné informace, na nic nezapomenout, udělat to tak, aby nakonec byli všichni spokojeni a ve finále vše klaplo, je docela stresující. Zvláště když se jedná o spolupráci s takovými mistry v oboru, které jsem oslovila. Jak už jsem se tady několikrát zmínila, úspěšnost téhle práce se pozná, až když skončí. Ale je to živá, kreativní a radostná práce, při které se musí myslet na nekonečné množství zdánlivě nepodstatných maličkostí.

Takže přípravy byly v plném proudu. Hned po Štědrém dnu se společně do akvaparku nastěhoval Adamcův tým nejbližších spolupracovníků a spolu s nimi i velký televizní štáb TV Prima, aby se stejně jako třeba v Lucerně nebo na mnoha jiných koncertech, mohlo začít s obvyklými přípravami, o kterých vypráví režisér Adamec. „Komplikací tady byla elektřina, všudypřítomná voda nejen v bazénech a stovky koupajících se nadšenců, zejména ječících dětí…Sestavit celý program bylo náročné také proto, že majitel chtěl představit divákům všechny tři vodní paláce, takže se ve velkém vlhku, vedru a provozu stěhovala technika i celý štáb.“

V průběhu příprav mi Karel občas zavolal, abychom doladili vše potřebné, a jak už jsem se několikrát zmínila, protože máme oba rádi módu, mluvili jsme i o jeho nově ušitém italském obleku na míru. Karel nikdy nic nenechával náhodě. Jeho preciznost, perfekcionalismus, ale i vytříbený vkus pro to, jak a pro jakou příležitost sladit svůj outfit byl obdivuhodný.Karel se v jednom z našich telefonátů rozpovídal a povídali jsme si o teoriích spiknutí, oblíbeném tématu, i o tom, jak nemá rád přílišnou aktivitu a dodal, že v Rusku se přímo trestá. Přesto, že zpěvák byl celý život na neuvěřitelný šrumec a velmi činorodé lidi zvyklý, přehnaná aktivita a urputnost mu byla nepříjemná. Na druhou stranu být někdy více než flexibilní bylo pro některé lidi, kteří chtěli být v jeho blízkosti, ať už pracovně či osobně, často jedinou možností, jak zpěváka „ulovit“ pro sebe, svoje potřeby a plány. Někteří z něj měli ohromný respekt a báli se ho vůbec oslovit, jiní šli suverénně za svým cílem. Karel Gott byl člověk, který uměl velmi dobře hospodařit se svojí energií, umem, a tak nejen proto se mu podařilo si svoji kariéru rozprostřít na celý život. Nevyletěl a nezazářil jako kometa. Jak říká jedno orientální přísloví: „Čím rychleji se pohybujeme směrem k cíli, tím víc se nám vzdaluje.“ Když jsme spolu dorazili na generálku, nabídl mi gentlemansky, že mi vezme moji velkou těžkou tašku. V prostorách okolo bazénů bylo logicky neskutečné vedro a vlhko, takže jsem doma vzala všechno, co letního můj šatník nabízel, a ještě něco navíc.

Byla nám přidělena krásná prostorná místnost, která se na tyto dny proměnila v šatnu. Do ní se nanosilo občerstvení, jídlo i pití, vázy na květiny atd. a já byla zvědavá, jak se to vyšlechtěné prostředí bude Karlovi líbit. Že mu bystrost a dokonalost nechybí, mě přesvědčil hned na prahu dveří, když se zeptal, kde je věšák, pro umělce neopomenutelná součást inventáře. Ten tu bohužel očividně chyběl. Hned jsem ho zajistila a pak jsme se již všichni v poklidu, společně i s Oldou Havránkem, v této provizorní šatně na několik dní ubytovali.

Do přísně střežených prostor dorazila i moje rodina, se kterou se Karel velmi vřele přivítal, neboť se vzájemně znali z předešlých společenských akcí. Karel Gott je člověk naplněný citem a lidskostí, což dokládá moje ohromná radost z toho, když mi potom v šatně řekl, že je rád, jak krásnou mám rodinu. Byla jsem šťastná nejen proto, že mi vysekl takovou poklonu, ale i proto, že se velmi hezky a pozorně k mým synům i manželovi choval. A to nejen při tomto setkání. Znal mě od mládí, a tak měl možnost vidět, kam se moje pracovní i osobní cesty postupem času ubírají, což bylo jaksi téměř nevyhnutelně vzájemné.

Silvestrovský večer jsme strávili v hotelové restauraci, patřící k akvaparku. Karel se tady rozpovídal o svém zvířecím harému, který se mu díky dcerám doma začal rozrůstat i o želvičky. Když už jsme narazili na téma děti, mluvila jsem chvíli o našich dvou klucích, o značkovém oblečení, mobilech a všem, co dnes světem vládne a převládá nad ostatními hodnotami. Karel naslouchal a řekl, že je toho názoru, aby děti nosily ve školách uniformy a tím se tak předešlo společenské nerovnosti a šikaně dětí na školách. K tomu pak ještě dodal, že by se měli blíže stýkat lidé ze stejných společenských vrstev…

Zatímco my jsme „řešili rovnostářství“, v prostorách v tu dobu ve vodním resortu začal přímý přenos. Finále patřilo jako vždy Karlu Gottovi a Lucii Bílé. Režisér se s nimi dohodl, že na konci svého vystoupení zazpívají jejich nádherný duet s textem Pavla Vrby Krása a prozpívají se jím přesně k půlnoci. Naproti pódiu na vodě, obklopeném stovkami diváků, na němž zpěváci pěli, byly velké bazénové hodiny, které oba měli s blížícím se koncem roku sledovat a přesně o půlnoci si připít společně s hosty u bazénů i televizními diváky na právě přicházející nový rok. I když bylo vše detailně spočítané, i tak to byl adrenalin, neboť zpívajícím hvězdám svítily do očí reflektory a odhadnout přesný čas bylo pro ně těžké. Pan režisér ale věděl, kdy přesně píseň dozní, a tak se Slavící trefili na vteřinu přesně. Společně jsme tak vstoupili do prvního dne nového roku – roku 2012.

Po skončení přenosu jsme s majitelem resortu a Karlem povečeřeli. Sdíleli jsme společně silvestrovské zážitky a popřáli si vzájemně k novému roku, jak to bývá, vše hezké. Pozdě po půlnoci Karla Gotta odvezla domů limuzína a já jsem spala plná dojmů jak na vodě a ráno se probudila do nezvyklého ticha.

Mise byla splněna, a tak jsem si vždycky po skončení jakékoliv společenské akce uvědomila pravdivost a význam taoistického axiomu, že cesta je cíl.