Redaktorka
Dnes by slavil skladatel Karel Svoboda 85. narozeniny. I dnes je vzpomínka na tohoto bohem nadaného člověka stále živá. A to nejen v písních, ale i vzpomínkách těch, kteří měli tu čest se Svobodou spolupracovat. Karel Svoboda byl svojí povahou lehký jako Vivaldi a složitý jako Beethoven.
Umělci jsou dnes vděčni za to, že se Karel Svoboda nestal dentistou, jak původně plánoval. Napsal pro mnoho zpěváků hity, které je proslavily a hrají se dodnes. O některých hitech dodnes panují nezapomenutelné legendy. Zpěváci se v Jevanech v jeho vile předháněli, komu napíše hit. „Tehdy mě hned po přivítání Karel pozval k sobě do studia, kde jsem si musela sednout a poslouchat muziku k připravovanému muzikálu. Bylo to v roce 2004,“ vzpomíná spisovatelka a produkční Alka Hájková. „Pro mě to byl člověk, který měl v sobě kromě nadání také pokoru a slušnost, vzdělání, pracovitost a vybroušené společenské vystupování. Podle mě i když nebyl jeho vztah s Vendulou jednoduchý, nikdy by se stejně jako Gott nesnížil ho jakkoliv veřejně ventilovat. Ať to bylo jakkoliv, byla Vednula součástí jeho života i matka jeho dvou dětí.“
Karel Svoboda zavzpomínal v knize O umění vycházet s lidmi, jak to vidí slavní i na svoje rodiče: „Já osobně jsem měl tvrdou výchovu, i když láska v rodině nechyběla. Můj otec byl vídeňský Čech, tzv. stará škola. Svým rodičům ještě vykal. A ve spojení s nekompromisní matkou mě byla dána do vínku určitá pokora a respekt k okolí při zachování vlastní suverenity. Velmi mi to v životě usnadnilo pohyb v různorodé společnosti, kam mě osud zanesl, ať doma, či v zahraničí. Například už v dětství, když jsem měl drobné konflikty s dětmi, nemohl jsem si doma moc stěžovat. Matka místo toho, aby mě litovala, vždycky řekla, vrať se zpátky a nedej se. Otec byl velmi elegantní a slušný člověk, který mě vychovával ve stylu, který dnes už bohužel neplatí, protože v dnešní agresivní společnosti vypadá slušnost a respekt k okolí spíše jako slabost. Ve světě jsem se ale přesvědčil, že „ranařství“ a agresivita ve výsledku nevítězí. Je to spíše chytrost a přizpůsobení se, což je ostatně definice inteligence.“
Ve své profesi nikdy nechtěl působit skladatel submisivně. „Nepřišel jsem například nikdy s tím, že bych se sháněl po dietách nebo se třásl a čekal, až mě někdo pozve na večeři, kterou za mě zaplatí. To jsem nikdy neudělal, i když jsem sem jezdil z totalitního Česka. Věděl jsem, že bych se okamžitě shodil a nebyl rovnocenným partnerem těch, kteří mi dávali práci. Později jsem to byl já, kdo zval na večeři své partnery a snažil se nešetřit vydělané peníze na dobrém oblečení a dobré značce vozu. Velmi se mi to vyplatilo,“ vypráví dál v knize Aleny Hájkové.
Najít si kamarády v šoubyznysu není jednoduché. Je to velmi nekompromisní, soutěživé prostředí. „Karel Gott měl ve svém životě jen tři kamarády,“ říká v nové knize KAREL-Příběhy z Trezoru Patrik syn pianisty Rudolfa Rolka.“ Tátu, Jirku Štaidla a Karla Svobodu.“ Sám skladatel se považoval za introverta. „Považuji se za vlka samotáře. Ve škole jsem dostával poznámky, že se straním kolektivu. Nemám rád dav, ale na pár přátel si čas vždycky najdu, umím vypnout,“ vypráví dál v knize O umění vycházet s lidmi, jak to vidí slavní.
„Když jsme seděli na zahradě v Jevanech a psali tuto knihu, dal Karel užasnou radu. „I lidský život je pomíjivý. Jednou tady skončíme a náš život bude pokračovat v našich dětech a v činech, které po nás zůstanou. Po architektovi baráky, po skladateli nějaká muzika, po spisovateli knihy. Na posmrtný život nevěřím, ale nedávno jsem se setkal s jedním lamou, se kterým jsem si velmi zajímavě popovídal, i když to byl člověk jakoby z jiného světa. Velmi se mi líbily jeho názory, setkání s ním mne obohatilo. Čím je člověk starší, tím je klidnější, a čím tě ta moudrost a zklidnění potkají dřív, tím lépe pro tebe.“ To byl Karel Svoboda.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.