Redaktorka
Vánoce máme často spojené i se vzpomínkou na dětství. Ti z nás, kteří se narodili v minulých časech nostalgicky vzpomínají na skromnou výzdobu za výklady obchodních domů i na ještě skromnější nabídku zboží. Nejkrásnější ale byly chvíle, kdy se rozezněl zvoneček, zazářila prskavka a Ježíšek rozsvítil svíčky, aby děti pod stromečkem viděly, co jim nadělil. My jsme v tomto článku zavzpomínali na Vánoce s Karlem Gottem, který k nim neodmyslitelně patřil, a to v knize KAREL – Příběhy z Trezoru.
S Vánocemi byla neodmyslitelně spjata i série vánočních koncertů, které patřily, jak sám Karel říkal, do staré dobré Lucerny. Vraťme se teď tedy do starých časů o mnoho let zpátky. Kdo z fanoušků se netěšil na předvánoční čas, ve kterém Mistr vystupoval i několikrát za sebou v Lucerně? Právě koledami a sakrálními písněmi Karel umocnil vánoční atmosféru nejen v sále, ale i doma.
Tehdy na nás z obchodů vykukovala skromná vánoční výzdoba, ale snad ještě skromnější nabídka zboží. Kapři se cákali v kádích, ve kterých čekali stejně jako dnes na svého majitele. Obchodním domem Kotva zněly vánoční koledy a zákazníci si prohlíželi regály s nadějí, že v nich objeví něco nového, zázračného. Nakonec zázraky k Vánocům přece patří.
Stejně tak jako byly na Mikuláše jistotou v obchodech mandarinky nebo banány a fronty na ně, byla jistotou série vánočních koncertů Karla Gotta ve „staré dobré Lucerně“. Tady „stála fronta“ pro změnu na vstupenky a po koncertech na zpěvákův autogram. Mít možnost pozorovat celé dění přípravy na koncert, ať už s přímým přenosem, televizním záznamem, či bez přítomnosti kamer, byl pro mě zajímavý zážitek, který ale na laika nemůže v počáteční fázi působit jinak než jako jeden nekonečný chaos měnící se v průběhu času zázračně v kompaktní smysluplný celek.
Pobíhající technici, osvětlovači, zvukaři zkoušející mikrofony, kameramani pečlivě si zapisující požadované záběry i jednotlivé záběrové kompozice a další hemžící se početný personál, potřebný pro koncert i televizní přenos. Režisér připravující dění na scéně i rozdávající úkoly do televizního přenosového vozu. Toto vše na mě opravdu působilo zprvu zmatečně. A Mistrův pohled? „Točit film nebo televizní pořad je blázinec. Je to jako skok do tmy, protože člověk nevidí výsledek, musí si ho domýšlet. Jediný, kdo ví, jak to všechno bude, je režisér, a jemu by se člověk měl vydat na milost a nemilost. A já to nedokážu. Přestože zpívám a měl bych se maximálně soustředit jen na to svoje, sleduji a hlídám všechno. Uprostřed písničky si najednou říkám: kruci, teď měla zabírat tahle kamera, a ne tahle. A proč s ní couvá, když měl naopak najíždět?“
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
