Každým konfliktem vypustíte džina z láhve, říká Andor Šándor

Alka Hájková

ing. Andor Šándor | Foto: Miloš Kraus
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Podle bezpečnostního experta nejsou problémy černobílé a lidé nejsou hloupí. Můžeme se dočkat po ukončení války na Ukrajině dalšího konfliktu, existuje jen jedna pravda, kdo a jak přepisuje dějiny? Nejen o těchto tématech v exkluzivním rozhovoru s Andorem Šándorem pro VIPosobnosti.cz.

Pane generále, jakou roli hrají ve válce média?

Vyjděme ze dvou takových starých stvrzení. Jedno zní: „První obětí každé války je pravda.“  Autorem druhého je Winston Churchill: „Pravda je ve válce natolik křehká, citlivá a cenná, že musí být obklopena a chráněna bodyguardy lží.“ A mně přijde, že média dnes mají obrovskou moc a zacházejí s ní velmi macešsky. Nedělají si starosti s nějakou odpovědností či přínosem toho, co publikují. A tímto svým postojem, který je mnohdy aktivistický a svazácký, v zásadě už dávno přestávají být pojistkou demokracie.

Proto lidé vyhledávají „pravdu“ a relevantní informace v alternativních médiích?

Ano. Začalo to covidem a přešlo do této krize. V úvahu se bere jenom jedna pravda, kterou přináší mainstream. Nic jiného než tato pravda není, a když někdo v rámci svobodné diskuze v demokracii přijde s jiným názorem, tak aniž by si média dala práci nějak s ním polemizovat, raději sáhnou po nálepkování slovy typu „chcimír“. Je jasné, že agresi na Ukrajině začalo Rusko, o tom není pochyb, je to neomluvitelné. Ale lidé nejsou hloupí a vidí, že problém není černobílý.

Některá média říkají, že konflikt začaly USA. Kde tedy lidé najdou relevantní informace?

USA samozřejmě tlačily na některé věci v regionu i s cílem oslabit Rusko, ale nemyslím si, že chtěly tento konflikt vyvolat. Má totiž efekt, jako když vypustíte džina z láhve. I když se vám ho podaří vrátit zpátky, nemáte jistotu, jestli se situace neobrátí proti vám.  Můžu tedy umět diskutovat s Ruskem, pokud jde o roli Ukrajiny v NATO nebo v EU, nebo jestli mají být na území Ukrajiny těžké zbraně cizího státu. Ale to ještě neznamená, že neshody budu řešit napadením suverénního státu.

Nebylo tedy podle jiných zdrojů Rusko ke konfliktu dotlačeno?

Vnímám situaci jako boj o vliv. Primárně je to přetahovaná mezi USA a Ruskem. Ale nemyslím si, že by kdy USA chtěly zahájit vojenský konflikt z území Ukrajiny proti Rusku nebo že by šly dokonce tak daleko, aby válku s Ruskem zahájilo celé NATO. Proto podle mě Rusové do něj nebyli dotlačeni. Oni to tak ale možná vnímali, proto si toto řešení vybrali. Teď vůbec není podstatné, jestli správně nebo nesprávně, ale konflikt vyvolali. Myslím, že to byla chyba. Objevuje řada různých alternativních výkladů, ale neřekl bych, že by cílem snahy Američanů bylo oslabovat Rusko a rozpoutat s ním válku.

Kde má člověk získat potřebné informace, aby se dokázal v situaci zorientovat?

Není to jednoduché. Samozřejmě se dají v jakémsi alternativním internetovém prostoru najít vyjádření lidí, kteří se na konflikt dívají i prismatem být objektivní, tedy že nic není černobílé. Vysvětlovat tento konflikt černobíle, a to jak proukrajinsky, tak prorusky, je špatně. Opravdu není černobílý. Potíž je, že novináři sice nejsou hloupí, ale řada z nich nemá o problému dostatek informací.

A chcete-li porozumět všemu, co se děje ve světě, nemáte šanci. Čím větší přehled chcete mít, tím mají vaše znalosti logicky menší hloubku. Můžete být odborník na jeden problém a jít v něm co nejvíc do hloubky, ale potom už nemáte kapacitu pochytit vše, co se ve světě děje. Je těžké si najít alternativní informace. Čím méně o dané věci  fakticky víte, tím větší pravděpodobnost je, že budete věřit nesmyslům.

Není příčina také v tom, že nám chybí osobnosti, které když něco řeknou, můžeme mít jistotu, že to tak opravdu je?

Máte pravdu. Problém je, že mainstream poměrně úspěšně blokuje jiné názory. A to nemusí být od lidí, kteří jsou, řekněme, vyšinutí nebo extrémističtí. Systém nepřipouští příliš debat a diskuzí. Dost je to patrné na některých pořadech České televize. Třeba Prima je v tomto mnohem lepší. A zrovna u veřejnoprávních médií je to tedy poměrně zarážející. Omezují diskuzi jenom na účast těch, jejichž hodnověrnost, znalost a erudice je sice trochu diskutabilní, ale říkají divákům to, co chtějí slyšet.

Proč si redaktoři neověří hodnověrnost těchto lidí a obětují tím kvalitu svého zpravodajství? Samozřejmě na druhé straně je rovněž evidentní silný ruský protiukrajinský narativ, který vidíme na některých webech. Někteří lidé tuto jednostrannost prokouknou a na základě toho „naskočí“ na obrácený narativ.

Další problém, který vnímám, je přepisování dějin, které předvádějí nejen média, ale i někteří politici. Říct, že Československo a Prahu neosvobodila Rudá armáda, je nepřesné. V Praze by 5. května 1945 nevypuklo Pražské postání, kdyby Schörnerovu armádu Mitte, tvořenou milionem německých vojáků, nesvírala vojska tří ukrajinských frontů. Kdyby Američané nebyli v Domažlicích a Rusové na Moravě a v Drážďanech, těžko by povstání takto jednoduše vzniklo a mělo relativně velký úspěch. To je historický fakt. Že přijeli Rusové do Prahy až 9. května, to je samozřejmě také pravda. Stejně tak že Němci chtěli především vyjednat, aby mohli opustit Prahu, a že pomohla Buňačenkova divize Vlasovovy armády, to jsou všechno fakta.

Ale říct, že Prahu osvobodili jenom vlasovci, je nepochopení celkové vojenské situace, která na území Československa, Německa a Rakouska byla. Řada lidí to dokáže odhalit a média si tím snižují jejich důvěru. Také je nutné říct, že 130 tisíc padlých ruských vojáků při osvobozování přece nemá nic společného se Stalinem a už vůbec ne s Putinem a jeho agresí na Ukrajině. To jsou rozdílné věci. Chápu, že žijeme v Evropě, jejíž bezpečnostní architektura výrazně utrpěla ruskou agresí na Ukrajině, ale to ještě nemůže být důvodem k přepisování dějin.

Diváci si rovněž všímali, že televize věnovala více prostoru korunovaci Karla III. než osvobození. Myslíte si, že to je v pořádku?

V britské symbolice a v tamních tradicích jsem to považoval spíše za takové odlehčení, že konečně člověk mohl sedět u zpravodajství a užít si něčeho pozitivního. Ve zprávách je dnes totiž velmi málo pozitivních témat. Pokud vůbec nějaká. Pozitivní zpráva nemá u nás žádnou hodnotu. Pokud tu nemáme drasťáky, neteče krev a neukazujeme každodenní příklady neschopnosti některých politiků, už to mnozí ani nepovažují za zprávy.

Nebyli takto lidé médii vycvičeni?

To je možná pravda, že je to oboustranné. Ale přece jenom život se nesestává jenom ze samých negativních věcí. Svět je tvořen událostmi a lidský život zážitky. A přijde mi, že celá mediální sféra se úplně vyžívá v dramatech. Nova kdysi vždy na závěr večerních zpráv ukazovala hrající si medvídky nebo něco podobného, aby informace odlehčila. Dneska už nedělá ani to. Tím neříkám, že by poskakující kůzlátka na konci zpráv něco vyřešila. Ale není tady rovnováha. Vidíte ve zprávách popularizaci něčeho dobrého v naší zemi? Přitom je tu spousta dobrých věcí i dobrých lidí.

Henry Kissinger včera řekl, že se nacházíme v bodě zlomu, kdy na konci roku může být válka na Ukrajině utnutá. Nechci spekulovat o tom, jestli to je pravda, nebo ne. Ale když skončí tato válka, nemůže nastat nějaký jiný konflikt?

Pokud budou chtít USA, může dojít k nějakému příměří, ale na území Ukrajiny bude situace velmi komplikovaná i nadále, i když by se přestalo válčit. Vyřešení problému je velmi složité a dlouhodobé. Nemyslím, že se rýsuje nějaký jiný konflikt v Evropě. Rusové nebyli schopni dobýt Charkov, což je převážně ruské město 30 km od ruských hranic, takže asi těžko budou chtít dobýt Varšavu nebo zabrat Pobaltí. Myslím, že bychom se neměli takto strašit a neměli bychom překrucovat některé výroky z minulosti, kdy například Putin řekl, že kdo má srdce, nemůže přivítat rozpad Sovětského svazu, ale kdo by ho chtěl obnovit, nemá mozek. Existuje řada dalších takových vyjádření, která buď zapadla, nebo se překrucují. Rus nemá žádnou armádu, kterou by byl schopen čelit nejen celému NATO, ale třeba i jen samotné polské armádě, která se velmi vyzbrojuje. Nedomnívám se tedy, že by se v Evropě chystal nějaký velký konflikt, když samozřejmě odhlédneme od toho, co se děje v Bosně a Hercegovině nebo v části Balkánu. Kosovsko-srbský spor také zdaleka není zažehnán, ale to by byly určitě konflikty, které nemají ten potenciál, jako má rusko-ukrajinský.

Když jsme mluvili o tom, že není moc pozitivních zpráv, můžeme ukončit náš rozhovor pozitivně? Můžeme se těšit, že se situace časem uklidní?

Musí se uklidnit. Otázka je, co bude následovat. Lze očekávat, že problém migrace Ukrajinců nepřestane. Bylo by iluzorní počítat s nějakým obrovským návratem Ukrajinců domů. Bojující manželé spíše přijedou za svými manželkami a dětmi sem, což také nemusí být bez nějakých problémů. Dalším obrovským problémem, který po skončení konfliktu v nějaké fázi na Ukrajině nastane, bude černý trh se zbraněmi. Nachází se tam obrovské množství zbraní, o kterých nikdo nemá žádný přehled. Z tohoto pohledu bych tedy zrovna optimisticky nekončil.