Václav Hudeček o spolupráci s Karlem Gottem. Nabídka Ládi Štaidla se nesetkala u mého otce s pochopením
Jana Černá
Redaktorka
Karel Gott v tónech vážné hudby, tak to je jedna z kapitol knihy KAREL-Příběhy z Trezoru. ÚVOD :„Měl jsem štěstí, neboť mým pedagogem se stal Šaljapinův žák, tenorista Konstantin Karenin, který byl velmi tolerantním a rychle rozpoznal, že mě to táhne k jazzu a moderní populární hudbě…“ Přesto rád během své profesní dráhy častokrát zavítal do světa opery a operety. Baroko, renesance i například romantismus. Mezi jeho oblíbené autory patřili Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Petr Iljič Čajkovskij či skladatel převážně duchovních děl Gioacchino Rossini, píše Alka Hájková.
A jak na Mistra Karla Gotta vzpomíná v této kapitole Mistr Václav Hudeček v knize KAREL-Příběhy z Trezoru?
„S Karlem jsem se potkal v Londýně 9. května roku 1968 na našem velvyslanectví. Bylo to v den našeho státního svátku. Koncertoval jsem v Anglii s Royal Philharmonic Orchestra, kde jsem v Royal Albert Hall hrál houslový koncert od Antonína Dvořáka.
Karel byl velmi milý a po chvilce rozhovoru mně nabídl tykání. Pokoušel se tehdy v Anglii prorazit, takže s sebou měl svoji novou LP desku, kterou mně věnoval. V dalších letech jsme se pracovně setkávali na různých multižánrových koncertech. Ve společné skladbě jsme však na jednom pódiu nikdy nevystoupili. V těch letech o to hodně stál Láďa Štaidl, který by byl býval rád, kdybych s nimi jezdil po Německu a dalších zemích, ve kterých s velkým úspěchem koncertovali.
Karel musel svůj hlas cvičit až do konce života. Většina jeho vystoupení byla živá, žádné playbacky. Takže i doprovodný orchestr vyžadoval složení pouze z perfektních muzikantů. A ti všichni museli tvrdě pracovat, aby si svoje kvality udrželi. A to je jen jedna stránka věci.
Navíc vedle technického zvládnutí hlasu nebo nástroje musíte mít hudební cítění. A to je věc, která se nedá naučit. To vám musí vyvěrat ze srdce a duše. Touto schopností byl Karel bohatě obdarován. Když zpíval převzatou píseň Čas růží (v originále Delilah), která byla chronicky známá v podání například Toma Jonese, zazpíval ji jinak, po svém, a přesto měl úspěch. V tom je skryta i odpověď na otázku, proč může vedle sebe existovat tolik muzikantů takzvané vážné hudby. Všichni hrajeme po staletí stejné skladby velkých osobností, ale každý z těch nejlepších ji interpretuje jinak a každý publikum přesvědčí, že stojí za to na jeho koncert opět přijít. A to bylo i tajemství úspěchu a přízně publika u Karla Gotta…“, vypráví v knize houslový virtuoz Václav Hudeček. Více se o společných zážitcích dvou Mistrů dočtete v knize KAREL-Příběhy z Trezoru.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
