Upřímná soustrast se nepřeje. Kolik květin přinést a jak správně kondolovat?

Ilustrační foto: Alena Šulcová
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Odchod našich blízkých. Část života, které bychom se raději vyhnuli. Přesto se týká každého z nás. Které slovo při kondolenci je naprosto nevhodné a kolik květin přinést na pohřeb?

K našemu životu patří vypořádání se situacemi, které jsou pro nás velmi bolestné. Pokud odejde někdo blízký, zhroutil se nám svět. V této těžké chvíli chybí slova. Přesto bychom měli najít sílu rozloučit se a zavzpomínat s úctou. Také tyto smutné chvíle mají svá společenská pravidla. Kondolovat můžeme písemně nebo napřímo. V případě, že se nemůžeme zúčastnit pohřbu, telefonicky nebo osobně se omluvíme a zašleme kondolenci. Přesto, že v obchodech můžeme zakoupit kartičky s předem vytištěným textem, hodí se k němu připsat pár osobních slov s podpisem. Psát kondolenci mailem, přes sociální sítě nebo SMS zprávou vhodné není. Je potřeba vzít také v úvahu, že ne každý komunikuje přes internet. Pokud je to nevyhnutelné, soustrast vyjádříme přes telefon pár slovy a nabídneme pomoc. Naše poděkování za projevení soustrasti by mělo být obsaženo již v parte, které jsme rozeslali, abychom předešli individuálnímu děkování.

Většinou kondolujeme osobně při setkání s pozůstalými, což bývá většinou až na pohřbu. Při větším množství lidí je vhodné vyčkat na vhodnou chvíli, která nám dovolí těm nejbližším vyjádření soustrasti. Upřímná soustrast se zásadně nepřeje. Kdo by si ji přeci přál? ‚Přeji vám upřímnou soustrast‘. To je největší faux-pas, kterého se může kondolující dopustit. Tedy správně je: ‚Dovolte, abych vám vyjádřil, vyslovil upřímnou soustrast.‘ Je možné také říci: ‚Přijměte, prosím, moji upřímnou soustrast. Je mi to líto.‘

Na pohřeb se v Česku většinou nosí červené nebo bílé růže. Na druhu a množství květin nezáleží. Důležité je, abychom přinesli vždy jen SUDÝ počet, květin. Do krematoria, na hřbitov přinášíme také věnce s černou nebo černo-zlatou stuhou, na které je námi zvolený nápis. Oblečení do smuteční místnosti by mělo být tmavé. Pokud nechceme, aby nám bylo vidět do očí, jsou vhodné tmavé brýle. V obřadní síni se vystavuje fotografie zesnulého a hraje jeho oblíbená hudba. Pozůstalí si někdy nepřejí proslov, což je otázkou jejich volby.

Po obřadu se koná pohřební hostina zvaná kar. Na tu jsou zváni většinou nejbližší pozůstalí. Tady se očekává několik vět, ve který se vzpomene na zemřelého, připomenou se příjemně strávené chvilky, úspěchy. Vhodné je poděkování pozůstalým za to, že se zúčastnili pohřbu a v této nelehké situaci našli sílu nám pomoci. Pokud nás čeká vyřizování pozůstalosti, která nemusí být vždy v náš prospěch, počkejme, až se vášně a emoce alespoň trochu zklidní. I tímto vyslovujeme zesnulému respekt.

Autor: Jana Černá