Souboj klavírů zastavil v Kladně dopravu a zboural sál. Brzobohatý s Brouskem předvedli výjimečný koncert

Alka Hájková

Souboj klavírů Ondřeje Brzobohatého a Ondřeje Brouska
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Kolabující doprava kvůli parkování, nekonečná fronta nedočkavých fanoušků před kulturákem. Tak to vypadalo v úterý večer už dvě hodiny před začátkem koncertu v Kladně. Proto oba umělci výstižně na úvod přivítali s nadsázkou své příznivce slovy: „Začali jsme později, ale to kvůli vám. Nebo nám?“. Ondřeje Brzobohatého a Ondřeje Brouska nepojí jen stejné iniciály, ale také přátelství a umělecký um.

Ještě před jejich úvodním slovem se ale tito umělci nechali záměrně „vyhledat“ AI, která je našla pod názvem „dva šumaři“.  Alespoň tak je identifikovala. „To byl samozřejmě hlas mé manželky,“ vysvětlil Brzobohatý s tím, že umělá inteligence nemůže nikdy nahradit lidský potenciál, entusiasmus, ale ani um a emoce, které k umění neodmyslitelně patří. Že tomu tak opravdu je, dokázali tito dva klavírní virtuózové přesvědčit během pár taktů.

Když pianisti usedli ke křídlům značky W. Hoffman, celý sál utichl a s napětím se zaposlouchal do klavírního duelu. Na úvod diváky přivítala titulní znělka Angelo Michajlova oblíbených Chobotniček z II. patra nebo soundtrack  k seriálu Návštěvníci z pera Karla Svobody.  Nechyběl například Elton John, Michal David, ale ani Rachmaninov nebo Antonín Dvořák. „Tyto skladatele a umělce jsme improvizací hudebně kombinovali do originálních a doposud neslyšících verzí,“ řekl pro VIPosobnosti.cz herec, hudební skladatel, zpěvák, textař, pianista a producent Ondřej Brzobohatý.

Byl to večer plný virtuózní klavírní hry a nezapomenutelných melodií, ale také zamyšlení nad tím, jak by zněla „Osudová“, kdyby byl Beethoven optimista? Proč pláčeme při banálním filmovém dialogu? Jak může kvalitní hudba pozvednout i laciný dialog. Co je to „nevhodná“ hudba a opravdu se u klasické hudby nedá pořádně zasmát? Jak by zněly některé skladby, kdyby se nehráli v dur, ale v moll nebo o půl tónu níž či na černých klávesách? Na to jsou odpovědi, které jsou nepřenosné. To si musíte poslechnout, zažít.

Oba protagonisté během večera zapojili také publikum, které s pár tóny dokonale ladily jako sbor. Během večera hráli oba Ondřejové čtyřručně, doplňovali se během hry u klavírů. S lehkostí a zábavnou formou ukázali nadšenému publiku, jak je hudba pestrá, „lehká jako Vivaldi, těžká jako Beethoven“, ale především nenahraditelná a povznášející.

Za tento nezapomenutelný večer plný krásných tónu, humoru a poznáním, oba virtuózové sklidili neutuchající standig ovation i obrovské uznání. Na úplný závěr koncertu pozvali své příznivce na další koncerty. V roce 2027 jejich klavírní křídla doplní symfonický orchestr.

Foto: Alena Šulcová

1