Redaktorka
Vzpomínka na nezapomenutelné Silvestry s velikány našeho uměleckého života, Rudolfem Hrušínským, Vladimírem Menšíkem a dalšími popisuje ve své autorské knize Tanec mezi Mistry Alena Hájková. Zavzpomínejte s ní na tehdejší kvalitu slova a zábavy.
Možností, jak nahlédnout do příprav silvestrovských pořadů byla účast na těch, které natáčela Československá televize na Kavčích horách, kterým se „důvěrně“ říká dodnes Kavky. Tady musím zmínit, že právě zábava na Silvestra měla velkou, snad až obrovskou sledovanost a úroveň. A to hned z několika důvodů. Diváci si ji tehdy oblíbili, protože pořady moderoval nezapomenutelný herec, bavič Vladimír Menšík a v hledišti seděly tehdejší hvězdy, které se střídaly i na pódiu, aby vytvořily kompaktní celek, přinášející humor a zábavu.
Pro umělce a účinkující to byly časy příjemných setkání, zábavy, ale i profesionálního umu. Dát dohromady v dnešní uspěchané a ekonomicky náročné době tolik umělců, kteří mají své závazky nasmlouvané dlouho dopředu je podle ČT dnes téměř nemožné. Tyto neopakovatelné večery by pamětníci srovnávali, a proto by byl dnes takový originální úspěch již neopakovatelný.
Tento zábavný Silvestr se v časech dávno minulých točil v televizním studiu už od konce léta. Představy se začaly rýsovat na papíře i v myslích scenáristy, režiséra a dramaturga dlouho před tím, na jaře. Bylo zapotřebí zajistit kolem tří set umělcům, což v době, kdy komunikace probíhala částečně přes pevné telefonické linky a dopisy psané v ruce či na stroji vyžadovalo velké časové úsilí. Domluvit proto přesný harmonogram a detaily bylo tehdy daleko složitější než dnes v čase internetu a mobilů. Přesto se to ale se skvělým výsledkem povedlo.
Přípravy tohoto pořadu měly samozřejmě v té době také své politické zákulisí a jasný cíl, že se silvestrovský pořad musí podařit. Divákům se ale tehdy nabízel až konečný výsledek, neboť pro tehdejší režim bylo důležité, aby se lidi bavili. Co se dělo za oponou jim zůstalo přísně skryto.
Z dnešního pohledu nikdo nikam nespěchal, vše bylo promyšlené a využilo se veškerých technických, časových i z dnešního pohledu štědrých finančních možností, které měla Československá televize k dispozici.
V dnešní době, ve které vládne tržní mechanismus, musí být vše natočeno v řádu dní tak, aby to bylo zajímavé pro zadavatele reklam, cílovou diváckou skupinu a zaručilo sledovanost, což tyto zábavné pořady zřejmě nedokážou, takže televize přešly na úplně jiný styl zábavy.
V televizi jsem se na schodech vedoucích do studia potkala s panem Rudolfem Hrušínským st., geniálním hercem a skvělým člověkem, který se narodil v předminulém století, tedy 14. dubna 1897, a to jako Rudolf Böhm. Herecké kořeny jeho rodiny najdeme až u J. K. Tyla. Setkání s tímto člověkem pro mě byl ohromný zážitek. Kolem nás prošel svým bonvivánským krokem a s dandyovským úsměvem Ladislav Štaidl, se kterým jsem se přátelsky pozdravila, a tak pan Hrušínský zřejmě nabyl dojmu, že tam také neodmyslitelně patřím. Byl velmi zdvořilý a v rámci společenské konverzace se mě zeptal, kam kráčím a říkal, že tady právě natáčí televizní inscenaci. Mluvil klidným, rozvážným hlasem s příjemně zadumaným výrazem ve tváři. Jeho oči vyzařovaly laskavost, nadhled i porozumění. V tu chvíli jsem si jeho výraz propojila s postavami, které ztvárňoval, a vybavilo se mi, že on je herec, který vlastně „nehraje“ a pokaždé s minimálními hereckými prostředky dokázal v té nejvyšší kvalitě sdělit vše, co bylo třeba. Nepřehrával. Zanechal ve mně dojem kultivovaného šarmantního člověka s velkým Č. Oba jsme pak zmizeli v útrobách Kavčích hor, což není tak těžké, neboť chodby a prostory tohoto molochu jsou dodnes tak dlouhé, že než je přejdete, jste na konci pracovní doby.
Publikum ve studiu, kde se pořad předtáčel, bylo sestaveno z umělců, kteří přišli podpořit a pobavit nejen své kolegy, ale také diváky u televizních obrazovek. Do hlediště pravidelně usedali kromě dalších osobností Láďa Štaidl, Karel Gott i saxofonista Felix Slováček. „Pan režisér Ján Roháč, jak ty dobře víš, byl hlavní režisér pořadů Karel Gott ve Slaném. Právě on dokázal dát dohromady umělce všech profesí a my jsme navzájem předvedli, co umíme. Kromě toho tam byla velká legrace, bavili jsme se my jako diváci i samotní účinkující. Taky jsme se uměli smát, být vstřícným a přejícím publikem. Když mám teď s odstupem času možnost srovnání, dnes je to jiné. Z lidí, kteří přijdou na představení, mám pocit, že nám dávají najevo něco ve smyslu tak ukaž, co umíš. Chybí mi tam to vzájemné nadšení, podpora a z ní plynoucí skvělá atmosféra, kterou jsme zažívali právě dřív.“
Občas se na Kavky zajdu pracovně podívat i dnes a vždycky na mě dýchne nostalgie, kterou odtamtud neodvály ani nové časy. Jak by ne. Osobnosti, které sem chodívali tady zanechaly nesmazatelný otisk. Kromě těchto neopakovatelných a nikým nenahraditelných silvestrovských pořadů měl také obrovský úspěch zábavný pořad Silvestr je za dveřmi (1974). Režíroval jej Zdeněk Podskalský, životní partner herečky Jiřiny Jiráskové. V této nejúspěšnější silvestrovské opeře účinkovali Waldemar Matuška a Karel Gott. Pro velký úspěch jej později oba znovu zpívali právě v silvestrovských pořadech uváděných konferenciérem Vladimírem Menšíkem, ale i v dalších zábavných pořadech. Ale o tom podrobněji až později….
Úryvek z knihy Tanec mezi Mistry
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
