Michal David: Čínu jsme se naučil vařit přes telefon

Autor: Alena Hájková

Michal David | Foto: Monika Navrátilová
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Hitmaker, který 14. července oslaví své narozeniny je známý gurmán. Čínskou restauraci ve Vodičkově ulici navštěvoval pravidelně stejně jako například Karel Gott. Orientální kuchyně zpěvákovi nakonec natolik zachutnala, že se ji naučil vařit přes telefon. Přinášíme vám jeden z receptů, který můžete vyzkoušet i vy.

Kuchaře v tehdejší čínské restauraci ve Vodičkově ulici žádala často nejedna osobnost o recept, ale i návod, jak si uvařit skvělou čínu a pohostit tak doma své hosty. Jednou z nich byl Michal David.
„Do Vodičkovy ulice jsem chodil velmi rád. Když ji později přestěhovali, přesunuli jsme se do Světozoru do prvního patra, kam jsme na ni potom všichni rádi chodili i tam. Oba dva kuchaři byli skvělí. Jeden z nich má dnes restauraci na Vinohradech a druhý svoji čínu za Prahou. Oba dodnes vaří stejně autentická jídla jako v centru Prahy. Pořád se specializují na stejná jídla. V jejich jídelním lístku ani dnes nechybí třeba šuejčužou, kung-pao, různé polévky, vejce na černo nebo ledvinky. Výhodou pro nás je, že přesně víme, jaké jídlo nám kuchař připraví a přes jeho chuť i vůni se můžeme přenést zpátky do vzpomínek na čínskou restauraci ve Vodičkově ulici.

To, že mě kuchaři v tehdejší restauraci učili vařit přes telefon, je pravda. Tehdy ke mně přišli kamarádi, že by si dali nějakou čínu. Volal jsem kuchaři Vláďovi, jak se to připravuje. Bylo to kuře ve sladkokyselé omáčce. Tam je potřeba mít to kuře v krustě. A já nevěděl, jak to celé připravit. Vysvětlil mi, jak mám smíchat dohromady solamyl, vajíčko s vodou a poradil celý postup. Když jsem někdy nevěděl, rád jsem klukům zavolal. Někdy, když jsem s Marcelou ve světě, což býváme často a místní kuchyně mi zachutná, jdu za kuchařem a za nějaký bakšiš ho požádám, ať mě to jídlo naučí. Teď, na Maledivách, to byla thajská polévka. Na různých místech chutná ve výsledku jinak, protože do ní dává každý kuchař kus sama sebe. Rád poznávám a jím různá jídla, ale také moc rád vařím, a to doslova cokoliv. Včera tady byli zrovna známí, uvařil jsem jim kančí guláš po toskánsku. Vařil jsem ho čtyři hodiny. Jako přílohu jsem udělal bramboráčky a musím říct, že se mi moc povedl. Mám rád také dobré červené víno. Vaření, posezení s přáteli nad sklenkou je pro mě skvělý relax, zakončený výbornou italskou kávou. Ono je to pro mě teď už trochu z ruky, ale čas si rád najdu, abych oživil vzpomínky.“

Čínská restaurace i místo schůzek, v novorenesančním domě bylo v 90 letech necitlivě srovnáno se zemí. V restituci se dům vrátil zpátky majitelům, kteří za něj dostali neuvěřitelných 30 milionů korun a deset let ho nechali chátrat. Prodali ho lidem, kteří k tomu domu ani restauraci žádný osobní vztah neměli a dům nechali za podpory Prahy 1 srovnat se zemí.“
I takhle ne příliš slavně končí jedna úžasná a nesmazatelná historie čínské restaurace. I zde je patrná pomíjivost okamžiku.

Pana Suchého jsem požádala o recept na šuej-ču-žou, které milují právě Karel Gott a Michal David.

400 g vepřové kýty, 1vejce, 2lžíce škrobu, vepřové sádlo na blanšírování,100 g na kostky nakrájeného pórku, 1šálek vývaru,2 lžíce sójové omáčky,1lžíce čínského vína,1lžička aji no moto, špetka drceného chilli, špetka sečuánského pepře, sůl.

Maso očistíme a nakrájíme na plátky přes vlákno. Zamícháme s vejcem a škrobem. Zelí nakrájíme na kostky a spaříme ve vařící vodě. Maso blanšírujeme ve woku ve větším množství sádla slijeme na cedník a necháme okapat. Na malém množství sádla zpěníme chilli a sečuánský pepř, přidáme zelí, maso vypraný pórek a zalijeme vývarem a přidáme sójovou omáčku, sůl, aji no moto a čínské víno. Nakonec vše zahustíme máčeným škrobem do plastické konzistence.

Nechte si chutnat

0