Redaktorka
Kdysi vyhlášená čínská restaurace, kterou navštěvovali významné osobnosti, je dnes minulostí. Mezi hosty patřil Karel Gott, profesor Heyrovský, Eduard Kohout, ale také například Paul Anka. Jaká jídla byla oblíbená a proč se Mistr při jídle pořádně zapotil?
„Čína měla 70 míst, sídlila v domě č. p. 19 a byla vůbec první „čínou“ u nás. Dnes už ji tam bohužel nenajdeme. Novorenesanční dům, ve kterém sídlila, byl zkolaudován v roce 1876. Pro zajímavost: otevřel ji iniciátor této kuchyně, malíř a spisovatel Hoffmeister, a to 1. října 1958. Snad právě proto přitahovala nejen umělce. Restaurace má ve své pamětní knize spoustu věnování, pod kterými je podepsáno mnoho velikánů. Jsou to například Jan Werich, Paul Anka, Miloš Forman, který sem chodil často právě i s Karlem Gottem, Adolf Hoffmaister, Eduard Kohout, Otakar Brousek, manželé Zátopkovi, B. Záhorský, F. Smolík, překladatel Babičky do japonštiny Akira Kurosawa, indonéský prezident Sukarno, profesor Heyrovský, držitel Nobelovy ceny, herci Jiří Vala, Viktor Preiss, Olga Šobrová, jejímž manželem byl Brett Herris, slavný hollywoodský producent, fotbalista Pepa Masopust, Vladimír Menšík a mnoho dalších, aby mohli ochutnat pravou čínu v neobyčejných prostorách secesního domu v centru Prahy,“ popisuje v knize Tanec mezi Mistry tehdejší dobu Alka Hájková.
„Mám hezkou příhodu s Karlem Gottem. Měl tady za paravánem stále rezervovaný stůl. Vidím to jako dnes, i když to bylo v roce 1985. Právě se pořádala Gastro Prague, taková soutěž a výstava jídla. Při té příležitosti jsme měli v restauraci čínské kuchaře, které jsem pozval i k sobě domů. Byli to frajeři, kteří jezdili po celém světě, šéfové velkých pekingských hotelů. Zrovna, když se tady konala ta kulinářská sláva, dorazil k nám do Vodičkový Karel. Říkal nám: ,Kluci, co já si dneska dám?‘ Navrhl jsem, že by mu mohli něco uvařit právě ti Číňani, kteří jsou právě u nás. Karel si u nich objednal Kung-pao, které má svůj vlastní příběh: Malý syn jednoho provinčního úředníka v nestřeženém okamžiku hodil hrst pálivých papriček na rozpálený olej. Ale protože kuchař potřeboval jídlo dovařit, vyndal jen papričky a dál na tom stejném oleji se zbytky těch papriček blanžíroval maso. Bylo to děsně ostré, proto tomu začali říkat Gong-bao, což znamenalo výbuch.
A právě tenhle Číňan začal vařit tuhle pálivou bombu. Karla jsem upozornil, že to bude ostrý. Nevadilo mu to. Přišel se podívat do kuchyně, jak kuchař tuhle specialitu připravuje. Přímo před ním tam kuchař šlehl na rozpálenou pánev ty papričky, smál se u toho a říkal, že se tomu říká Dračí dech. Zblanžíroval na tomhle pálivém základu maso, dodělal Kung-pao a my byli zvědaví, jak si s tím Karel poradí. Seděl a poctivě jedl, přitom jsme viděli, jak z něj takhle lilo. Dojedl i přes to, že se u toho strašně zpotil. Ale protože je znalec světových kuchyní a je chytrej, dal si hned takovou ostro-kyselou polívku, kterou všechnu pálivost spláchl. Po letech, když na to spolu vzpomínáme, se tomu rádi zasmějeme.
Karel měl svá oblíbená jídla, které si u nás objednával, což bylo sečuánské, Kung-pao a šuejčužu. Vždycky si sice vzal do ruky jídelní lístek, ale byl to z jeho strany jen takový milý rituál, protože přesně věděl, co si dá i bez něj. Co nejedl, byl česnek, protože nikdy dopředu nevěděl, kdo ho kde osloví,“ zavzpomínal v knize Tanec mezi mistry bývalý kuchař, pan Suchý.
„A právě do této vyhlášené restaurace chodili jak ti, kteří si na ni ze svého skromného platu našetřili, tak umělci a další významné osobnosti. Snad i symbolicky stála blízko Lucerny. Byla to pověstná, na tehdejší dobu luxusní restaurace vybavená ebenovým nábytkem vykládaným perletí a slonovinou, lustry z papyru či malovanými paravány, to vše přivezené z Číny. Patřila do I. cenové výběrové skupiny,“ vypráví autorka knihy.
Redakčně zkráceno
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.
