Redaktorka
Dne 17. prosince se v roce 1938 narodil Karel Svoboda. Od dětství hrál na klavír a po studiu střední školy studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK stomatologii. Nakonec se ale přeci jen začal věnovat hudbě. „Já osobně jsem měl tvrdou výchovu, i když láska v rodině nechyběla. Můj otec byl vídeňský Čech, tzv. stará škola. Svým rodičům ještě vykal. A ve spojení s nekompromisní matkou mě byla dána do vínku určitá pokora a respekt k okolí při zachování vlastní suverenity,“ řekl do knihy O umění vycházet s lidmi v roce 2004 skladatel. „Jako muzikant jsem začínal jako spoluzakladatel a člen skupiny Mefisto. Hráli jsme softrock, jezdili po republice za stokorunové honoráře a v rámci tehdejších možností jsme se chovali v principu stejně jako většina mladých lidí. Nebrali jsme drogy, sem tam jsme se opili a žili jsme naplno.“
„Měl jsem původně asi sedm povolání, poslední byl horník. Pracoval jsem i v zemědělství, potom jsem šel na medicínu, na Univerzitě Karlově jsem studoval stomatologii, kterou jsem bohužel nedodělal, takže mé vzdělání je odlišné od toho, co dělám. Matka mě posílala 14 let do klavíru, kde jsem získal základy vážné hudby, což se mi dnes moc hodí, protože když dělám scénickou hudbu, už mi nestačí jen jednoduché harmonie z pop music. Všichni, kteří něco úspěšně tvoří, mají většinou klasické vzdělání,“ vypráví dál v knize O uměni vycházet s lidmi. Svoboda se stal dvorním skladatelem Karla Gotta. Z jeho pera se zrodily takové hity jako Lady Carneval, Včelka Mája, Hej, hej, Baby, Kdepak ty ptáčku hnizdo máš a mnoho dalších. Psal filmovou hudbu například k seriálu Návštěvníci, dnes již kultovní pohádce Tři oříšky pro Popelku. Ohromný úspěch také zaznamenal Svobodův muzikál Drácula.
Po svém tragickém skonu v roce 2007 nastala pro Karla Gotta velmi složitá osobní i pracovní situace. Nebylo koncertu, na kterém by skladateli zpěvák nevzdal hold a nezazpíval některé z jeho nestárnoucích hitů.Jedním z posledních kamarádů, který na skladatele zavzpomínal je saxofonista Felix Slováček. „My jsme měli třeba v Obecním domě s Karlem Gottem koncert, ples, který když skončil, tak jsme do hluboké noci poslouchali Karla Svobodu, jak nám hraje na klavír právě to, co ho během večera napadlo,“ řekl pro VIPosobnosti.cz v pátek na svém komorním koncertě v luxusním pražském hotelu muzikant. „Hrál nám dlouho a krásně. Museli jsme nábožně poslouchat. To by nám neodpoustil,“ dodal Slováček, který na jeho počest zahrál sólo ze seriálu Cirkus Humberto. „Tuto píseň nazpíval Karel Gott, otextoval ji Karel Šíp. Dodnes ji velmi rád na svých koncertech uvádím. Karla Svobodu už nikdy nikdo nenahradil,“ dodal smutně Slováček.
V knize O umění vycházet s lidmi pronesl tehdy Svoboda velmi nadčasová slova k situaci ve své branži: „Řada českých interpretů, která dosáhla prvního úspěchu, se chová naprosto neadekvátně a zapomíná, že v showbyznysu nikdo neví dne ani hodiny. Je to tvrdé prostředí a posluchač je neúprosný soudce. Kromě toho získat si jeho přízeň trvá léta. Čím je hvězda větší, tím se chová k okolí přirozeněji, uctivěji a kolegiálněji.“
V knize se Karel Svoboda zamýšlel také nad pomíjivostí světa: „I lidský život je pomíjivý. Jednou tady skončíme a náš život bude pokračovat v našich dětech a v činech, které po nás zůstanou. Po architektovi baráky, po skladateli nějaká muzika, po spisovateli knihy. Na posmrtný život nevěřím, ale nedávno jsem se setkal s jedním lamou, se kterým jsem si velmi zajímavě popovídal, i když to byl člověk jakoby z jiného světa. Velmi se mi líbily jeho názory, setkání s ním mne obohatilo. Čím je člověk starší, tím je klidnější, a čím tě ta moudrost a zklidnění potkají dřív, tím lépe pro tebe…“ Lehký jako Vivaldi, složitý jako Beethoven. To byl Karel Svoboda.
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.