Redaktorka
Svátek zesnulých připadá na 2. listopadu. V tomto čase zapálením svíček, ozdobením hrobů i tichou vzpomínkou a s úctou připomínáme ty, kteří nám byli blízcí. K tomuto svátku se vážou různé tradice a pověry, které udržujeme dodnes.
Historie Svátku Všech svatých sahá až do roku 609, kdy byl vysvěcen v Římě Pantheon, antický chrám, ve kterém se uctíval kult všech římských bohů. Naši předci věřili, že právě kolem 1. listopadu nastává magický čas, kdy se svět živých prolíná se světem zemřelých a patří těm, co ještě nedosáhli takzvané věčné blaženosti neboli očisty duše.
Dušičky jsou opředeny mnoha tajemstvím. Reinkarnace, převtělení je jedním z nich. Vychází z indického učení a filozofie. Je spojeno s minulými životy a karmou. Pro mnoho kultur to znamená, že smrt je přirozenou součástí života a ne jeho koncem, naše duše vylétne z těla a hledá si další fyzickou schránku, do které se pro sebe ve vhodný čas zase převtělí. Podle nich je duše nesmrtelná a zase se narodí v novém těle. Toto je životní filozofií například Indů nebo Tibeťanů. Právě ona vede ty, kteří věří v minulé a budoucí životy k průběžnému celoživotnímu zdokonalování, neboť věří, že jeden život je jako ve škole jedna třída. Pokud se potřebnou „látku“ v jednom životě naučí, postoupí do další třídy, kde se budou opět zdokonalovat v tom, co si jako duše sami určí, že je pro ně potřebné.
Z minulých životů si nesem mnoho pocitů, zkušeností. Jedním z nich je strach. Ale naopak to můžou být i úspěchy, talent, který právě v tomto životě rozvíjíme dál. Také se setkáváme s lidmi, kteří jsou nám na první pohled tak blízcí, až si říkáme, že je musíme znát celý život. A naopak potkáváme ty, kteří nám ubližují a my nevíme proč. I tato setkání podle východních klutur patří k reinkarnaci. Je na nás, jak veškerá úskalí, která nám život přináší zvládneme. Jsou jakousi vstupenkou do dalších životů, do kterých si sebou neseme také všechna zla, nepravosti, které jsme v těch minulých napáchaly. Je na nás, naší vyzdrálosti, vyspělosti, jak si s nimi poradíme, abychom si je zase nepřenesli do dalších životů. Východní národy toto nazývají karmou, křesťané Božími mlýny. Proto je tak důležitá práce na sobě, svém vnitřním já.
Ať už věříme v cokoliv, důležité je, aby nás životem provázela pokora, úcta k sobě i druhým. Tyto vlastnosti a schopnosti nám ulehčí náš vývoj a radost ze života. A právě Dušičky jsou tady především proto, abychom vzdali hold těm, co nás provázeli životem, obdarovali nás, nebo naopak svými negativními vlastnosti často i nevědomky posunuli dál…
Copyright 2012-2024. VIPosobnosti.cz.
Autorská práva: Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či další zpřístupňování článků, podcastů, videí a fotografií bez písemného souhlasu vydavatele, vč. sociálních sítí je zakázáno.