Slabikář. Proč jsou tyto učebnice dodnes výjimečné?

Jana Černá

Slabikář | Foto: Ministerstvo školství
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Jedna ze základních učebnic první třídy, která nás již od roku 1547 provází dodnes. Již ve ve středověku se používaly pro výuku čtení a latiny takzvané abecedáře. Staré slabikáře patří mezi nejvzácnější, protože se jich zachovalo jen velmi málo. Jakou historií si tyto oblíbené učebnice prošly?

Tyto naučné knihy začínaly abecedou a pokračovaly krátkými články a básněmi. Jednalo se většinou o úryvky z Bible, a to proto, že je děti již znaly, protože nedělní návštěva kostel abyla tehdy samozřejmostí od útlého věku. Největšího rozmachu se slabikáře dočkaly ve století osmnáctém. Zatímco nám jsou dnes známá slova ‚máma mele-maso‘, za časů Marie Terezie byl kladen důraz především na informace o ‚císař pánovi‘ a zemi rakouské. Používaly je děti městských škol. Po roce 1918 se na českých školách vyučovalo podle 26 druhů různých slabikářů, a to hned v několika jazycích.

Jeden z prvních slabikářů | Foto: Ministerstvo školství

Tyto učebnice hrají velmi důležitou roli, a to formování osobnosti dítěte o stránce citové a estetické. Proto se velmi dbalo na jejich ilustrační zpracování. Například v roce 1898 se používaly slabikáře s ilustracemi Mikoláše Alše. V roce 1913 vychází slabikář s názvem Poupata od autora Josefa Kožíška. Právě ten patřil k nejoblíbenějších slabikářům, a to nejen díky barevnosti, ale i velmi kvalitní grafické úpravě. Velmo oblíbená byla knížka pro malé čtenáře Honzíkova cesta i Malý princ. Ilustrátorkou byla Helena Zmatlíková, která se graficky podílela také na slabikáři z 90. let.

Přesto, že především ve 20. století texty ve slabikářích odrážely svoji dobu, a to především politickou, slabikáře českých škol patřily vždy v celosvětovém měřítku k nejlepším nejen po stránce didaktické, ale i estetické. Díky tomu dětem také usnadňovaly výuku. Na ně pak navazovala čítanka i další učebnice.

0