Pasivní agresivita jako destrukce vztahů

Foto: Pinterest.com
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Rozpoznat pasivní agresivitu a umět na ní reagovat není vždy jednoduché. Je to stav vnitřní naštvanosti, agrese, která se navenek projevuje nenápadně.

Pasivní agresivita je potlačená emoce, kterou se nakonec nejvíce trpí její nositel. Tito lidé nechtějí ze strachu vyjádřit svůj názor, postoj, čímž druhé nutí do manipulativních her. Je projevem hněvu, konfliktu, který dotyčný nechce nebo neumí řešit, strachu vyjádřit jasně, slušně i asertivně svůj názor, aneb “Já nic, já muzikant”.

Tito lidé neumí komunikovat se svým okolím, bojí se mluvit otevřeně, staví se do role chudáka-oběti. Vyhýbají se konfrontaci, proto mluví nejasně, nepřímo mlží a tím se nenápadně dostává do rostoucího konfliktu, protože druhá strana chce znát důvod, názor či odpověď na jeho chování. Ve druhém může vzbuzovat doutnající emoce, které můžou vyústit ve vztek, křik i hádku, což pasivního agresora k přímému jednání stejně nedonutí.

Agresor, který uvnitř doutná, kypí v něm vztek a frustrace jasnou, konkrétní komunikaci odkládá “až později”. Vůči druhým se projevuje tak, že jakoby “nevidí, neslyší, přeslechl, nepamatuje si”, jen aby nemusel přiznat vlastní selhání, uznat vinu a převzít zodpovědnost. Mezi lidmi tak vzniká napjatost, dusno i dlouhodobé ticho.

Podle pasivně agresivních lidí je to druhá strana, která by měla začít problém řešit, aby “oni nebyli ti špatní”. Pokud se do této manipulativní hry necháme vtáhnout, je to pro nás špatně. Souboj nemáme šanci vyhrát, protože i v přímém střetu tito lidé volí vyhýbaví způsob komunikace. Problém se stává neřešitelným. Vztahy se pak s takovými lidmi stávají destruktivní a vyčerpávající.

Tento vzorec chování je osobnostní, je dán výchovou, prostředím, ve kterém jsme vyrůstaly. Pokud zjistíme, že není možné s tímto člověkem se rozumně dohodnout v zájmu našeho zdraví, psychiky je lepší ho opustit.

Autor: Jan Čížek