Nejvíce mě ovlivnily písně Springsteena, říká písničkář Ivo Janda

Alka Hájková

Písničkář JUDr. Ivo Janda | Foto: Miloš Schmiedberger
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Od jukeboxů k paragrafům a dál k vlastní hudební tvorbě. Tak by se ve stručnosti dalala charakterizovat profesní cesta právníka Ivo Jandy. Dnes se vydal úspěšně na sólovou dráhu. Kdo je jeho velkým vzorem, co chystá ve spolupráci s Dvořák ART Festival?

Pane Jando, jste renomovaný právník, který se úspěšně věnuje muzice. Co vás k ní přivedlo?

Hudba byla vždy mojí nedílnou součástí života. Vzpomínám si, že jsme doma měli na tu dobu velké množství gramofonových desek a magnetofonových pásků, které sháněl zejména můj otec. Navíc když ho v 70. letech vyhodili ze strany a přišel o práci, živil se jednu dobu jako opravář jukeboxů. Brával mě občas sebou, takže malých desek, kde bylo vždy po jedné písničce na každé straně, jsem v různých hospodách a hotelích slyšel nepřebernou spoustu. Pak takovou hrací bednu postavil i na naší chalupě. Zadal jste kombinaci písmena a čísel (třeba J 3) a vyjela deska. Některé ty písničky jsem přehrával do omrzení.

A skutečné poklady byly samozřejmě desky ze západu, když se k ním podařilo méně či více pokoutně nějak dostat. Takže hudba mě obklopovala vždy. Už jako kluk jsem navíc chodil na klavír a zhruba v deseti dostal první kytaru, na kterou jsem se začal učit. Naučil jsem se pár prvních akordů, které stačily na jednodušší věci od Olympicu, Holubí dům apod., hrál to po táborech, u ohně, holkám, prostě jako každý. První kapelu jsme založili na gymplu, pak také chvíli hrál jako písničkář a začal zkoušet psát svoje písničky. Vlastní tvorba byla vždy, co mě přitahovalo a k čemu jsem inklinoval.

Jaký žánr je vám tedy blízký?

Určitě mě nejvíc ovlivnily Porty v 80. letech. Když pomineme underground, tak folk byla asi jediná dostupná alternativa střednímu proudu. Takže kořeny mám určitě ve folkovém písničkářství. A pak je to také americká hudba, kterou posílily mé časté cesty a pobyty do USA počínaje 90. lety. Tady většina kapel a interpretů spíš vždy vzhlížela k britské vlně 60. a 70. let (Beatles, Stouni, Flojdi, Zeppelini atd.). Poslouchal jsem je samozřejmě také. Dodnes rád poslouchám Beatles, ale ještě o něco bližší mi byla americká rocková a písničkářská scéna, která kombinovala tamní vlivy gospelu, blues, country atd. Takže nejvíc mě ovlivnily asi písně Springsteena, Toma Pettyho či interpretů, kteří v Evropě nejsou vůbec známí, ale v Americe si našli svoje publikum.

Vraťme s k vaší prestižní profesi. Když se řekne právník, člověk má představu exaktnosti. U umělce zase vnímá emoce, kreativitu. Jak se u vás tyto, zdánlivě, odlišné profese sladily?

Nevidím v tom rozpor nebo nesoulad. Znám řadu advokátů, co se v nějaké podobě věnují umění. Někteří píšou, jiní malují či hrají na hudební nástroj.  I v právu musíte být tvůrčí a kreativní, pokud ho chcete dělat dobře. Nestačí jen suchá znalost paragrafů.

Jaké jsou vaše budoucí muzikantské plány?

Veškeré další kroky dolaďujeme a zatím nechci prozrazovat, kde všude písně zazní. Předběžně jsme jednali o vystoupeních na multižánrových koncertech festivalu Miroslava Dvořáka.
Pokud se podaří a projeví o to zájem další média, určitě budeme rádi. Moc si vážím podpory lidí v týmu, kteří jsou nápomocní.