Jsem členem týmu, který vnímám spíš jako rodinu, říká Ondřej Vetchý

Jana Šafářová

Ondřej Vetchý | Foto: Bioscop
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě a jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou magistru z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. O tom pojednává nový film  Betlémské světlo režiséra Jana Svěráka. V hlavních rolích se představí kromě Zdeňka Svěráka a Daniely Kolářové také Ondřej Vetchý, Vojta Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský nebo Jitka Čvančarová.

Co pro vás, pane Vetchý, znamená točit „se Svěráky“?

To už je pro mě za ty roky něco naprosto organického, přirozeného. Považuji svoji účast za svoji povinnost, být těm dvěma dospělým mužům k dispozici. Jediné, co mě zmátlo, bylo to, když jsme si poslední natáčecí den v autobusu vyměňovali filmové prádlo za svoje civilní. Tam mi Zdeněk řekl: Jsem rád, že jsi byl členem našeho týmu. To mi přišlo takové srandovní, ani jsem to nekomentoval, protože ať se jim to líbí, nebo ne, tak jsem členem týmu, který vnímám spíš jako rodinu. Je to už strašně let a precizovat to tímto způsobem mi přišlo přinejmenším nedostatečné.

Jaká je vaše postava v tomto filmu, liší se nějak od vašich ostatních?

Hraju tam chlapa, který se jmenuje Bakalář. Je to majitel autoservisu, takového komorního, ve starém prostředí, je to vlastně taková prvorepubliková továrnička. On tam dělá spoustu věcí na koleně, je evidentně schopnej a šikovnej, ale jakoby mu to nestačilo, objevil v sobě nějakým záhadným způsobem léčitelské schopnosti. A tak osciluje mezi tím, jestli má zůstat i nadále jenom opravářem vozů, nebo jestli se má pustit naplno do téhle sekundární profese. Během příběhu učiní velké rázné rozhodnutí. Myslím si, že v součinnosti s postavou pana Šejnohy, kterého ztvárňuje Zdeněk Svěrák, je to pro mě jistým způsobem taková analogie na hrobníka Brože a pana Louku z filmu Kolja. Ta konfigurace je podobná, ale všechno okolo je jinačí.

Hrál jste už v Honzově debutu Obecná škola, jak se podle vás změnila jeho práce za těch třicet let?

Honza má v podstatě velmi podobný přístup, jako míval, s tím rozdílem, že zmužněl. V tom dobrém slova smyslu. Stal takovým uznalejším, jemnějším, myslím si, že líp pracuje i se sociální inteligencí a komunikací. Dříve, když chtěl dosáhnout své představy, tak uměl být i razantnější v prosazování, domáhání, dovolávání se toho, co vyžaduje od interpretů nebo tvůrců, se kterými spolupracuje. Takhle mu to sluší víc, je mi tím strašně milej. Moc si toho vážím, protože pro mě přátelství primárně znamená i něco, co třeba on nikdy neměl příležitost, i díky svému nastavení, zakusit. Ale vzniklo mezi námi velké pouto, které jsme celou dobu pěstovali. Onehdy jsem ho za to pochválil a on to vyhodnotil tak, že jako stárnu. To je pak těžký, když se do toho pustíte, ale já se do toho budu pouštět vždycky.

Nový film otce, syna a už i vnuka Svěrákových dorazí do českých kin 10. března 2022.

Přidat na Seznam.cz
6